Dobrý podvečer, vážený pane místopředsedo, pane premiére, paní ministryně, členové vlády, milé kolegyně, kolegové.

Dovolte mi ještě na úvod, než se tady vyjádřím za klub KDU-ČSL ke státnímu rozpočtu, tak poděkovat za to dnešní velmi důležité hlasování ve třetím čtení, které se týkalo podpory bydlení, a to, že se podařilo tedy zrušit nesmyslnou daň z převodu nemovitosti a díky i těm statečným, kteří o jeden hlas pomohli také zachovat podporu úroku z hypoték, aby byly odečitatelné ze zákonu daně, protože to, co někteří poslanci dokázali říkat a také to potvrdili hlasováním, v jejich situaci nebylo jednoduché. A díky za ty desetitisíce lidí, kterých se to týká, kteří píší a mají k tomu kladné ohlasy. To na úvod. Aby to nebylo jenom, že tady kritizujeme, tak tady jako opoziční poslanec - díky i za toto, co se dneska podařilo udělat pro lidi a pro větší dostupnost a větší podporu bydlení.

Teď k samotnému návrhu toho rekordního deficitu státního rozpočtu. Já začnu tím, že často se díváme do okolních států, do Německa, do Rakouska, a vzhlížíme k tomu, jak to v těch státech dokážou dobře dělat. Jak dokážou rychle teď pomáhat v těchto časech svým firmám a podnikatelům. A třeba v případě Německa se tady bavíme o té rychlosti, ale i o té masivnosti. A i ekonomové uznávají, že Německo z této krize může paradoxně vyjít ještě posíleno. Ano, je to za cenu toho, že Německo jde do dalšího zvýšení svého zadlužení. Německo před krizí mělo svůj dluh na úrovni zhruba 60 % HDP. Teď si německá vláda na tyto masivní podpory půjčuje, a to zadlužení Německa stoupne zhruba k úrovni 75 % HDP.

Ale když se na to Německo podívám a měl jsem možnost třeba před měsícem být na návštěvě a mít jednání např. se saským premiérem, tak jsem jasně pochopil, že ta strategie těch investic a těch podpor německé vlády je zacílena na investice, které mají velký multiplikační efekt do budoucna, do projektů, které by stejně musely udělat, a do rychlé podpory, která také podpoří restrukturalizace pracovního trhu, aby ti lidé z těch oborů, které budou v příštích několika měsících, letech, ve velmi složité situaci, aby co nejrychleji dokázali se přeskupit do oboru perspektivních. Do oborů, kde věda a výzkum ukazují, že to má smysl, aby se tam tito lidé dokázali rekvalifikovat a přesunout.

A to mně chybí, když se podívám na některá opatření, tady u nás v České republice, kdy ta deklarovaná masivní podpora firem, živnostníků, postižených covidem, tak když se podívám na statistiky, kolik toho bylo přislíbeno, tak jsme zhruba na 1 % hrubého domácího produktu, nebo lehce přes, oproti těm deklarovaným 17 % celkové podpory. A aby to bylo korektní, tak vláda slibovala, že ty přímé podpory budou ve výši zhruba 4 % HDP. 1 % HDP je 60 mld. korun. Takže je tady velký rozdíl v tom, co bylo deklarováno, přislíbeno těm firmám, a to, co je reálně dneska vypláceno, jakou podporu oni dnes dostávají. Dám ještě srovnání s Německem, kde např. ty úvěry, u kterých se dneska u nás mluví, že přes ČMZRB a přes ty záruky budou poskytované zhruba na čtyřletou splatnost a odložení jednoho roku splatnosti, tak třeba právě v tom zmíněném Sasku tyto úvěry jsou na desetiletou splatnost a odložení až tří let splatnosti. To je docela výrazný rozdíl v tom, jak ta podpora je velká, jak ten stát nabízí pomocnou ruku podnikatelům.

A já tady nechci být jenom ten, kdo bude lacině říkat: Ne, žádný další deficit tato země nepotřebuje. Víme, že do konce roku je odhad, realistický odhad, i od ekonomů, kteří jsou v mnoha ohledech kritičtí vůči vládě, že ten propad příjmů bude kolem 250 mld. korun. Jestliže k tomu přičteme nutná opatření na záchranu pracovního trhu a podpory toho, aby lidé nepřišli masivně o práci, tak je evidentní, že ten schodek 300 mld. korun není realizovatelný a nevystačí si s ním žádná vláda do konce roku, ať by na postech vlády byl kdokoli. Ale když se podíváme na těchto dalších 200 mld. korun, tak tady už je namístě určitá kritika. Toho, že není evidentní, že ty přesuny do těch rozpočtových kapitol budou v letošním roce smysluplně proinvestovány.

Ano, já jsem rád za to, že ten původní návrh té velké rezervy, kde bylo napsáno číslo 137 mld. korun jako vládní rozpočtová rezerva, která znamená to, že každá vláda, každé jednání vlády, může být o tom, že z těchto peněz jakýmkoliv způsobem rozhodnout na jednání vlády ministři, do kterých rezortů to půjde, bez jakékoliv kontroly Poslanecké sněmovny. Tak jsem rád, že tato obecná obrovská částka je v návrhu pozměňujícím, který tady podal pan premiér, je rozepsaná do jednotlivých kapitol. Ale nejsem si jist, zdali to rozepsání je realistické.

Když se podíváme do některých rezortů, jsou to částky v desítkách miliard korun. A já si nejsem jist - a i když jsem se bavil s lidmi, kteří v těch oblastech dělají, že do konce roku tyto peníze je možné smysluplně realisticky proinvestovat. Třeba v rámci právě staveb, které se budou dělat, jestli je vůbec ta kapacita, jestli jsou tady pracovníci, jestli s podzimem a příchodem zimy ty stavby budou mít svoji kvalitu a nebude to na úkor rychlosti. To jsou první otazníky, které tady vyplývají. Pak jsou tady oblasti, které by si zasloužily finanční podporu a které i my za KDU-ČSL v našich pozměňujících návrzích, my navrhujeme přesunout některé peníze v rámci současného návrhu vládní rozpočtové rezervy, která je stále navrhovaná ve velmi vysoké výši 37 mld. korun. Pro lidi, kteří třeba i sledují naše jednání připomenu, že běžně byla vládní rozpočtová rezerva v minulých letech kolem 4,5 mld. korun.

A ta vláda si s tím uměla v průběhu roku vystačit. Takže i těch 37 mld. korun je pořád opravdu poměrně velká částka. A my navrhujeme, abychom dokázali posílit některé důležité oblasti v ČR a některé důležité spektra naší společnosti. Navrhujeme posílit například velmi těžkou situaci důchodců, především maminek, které vychovávaly děti. Dlouhodobě je to velký problém, kdy tito lidé, tyto maminky se zasadily o to, že tady je dnes produkční generace, nás, kteří tady dneska stojíme, jednáme, rozhodujeme, ale oni za to, že se věnovali naší výchově jsou systémem důchodového výpočtu, potrestáni. Jejich důchody jsou zhruba o 2,5 tis. korun v průměru nižší. Proto ten návrh pětistovka maminkám za každé vychované dítě měsíčně, je naprosto namístě. Je to zároveň i řešení toho, aby tito lidé neztráceli střechu nad hlavou, byli schopni zvládnout narůstající inflaci, protože ta nejvíce dopadá dneska právě na důchodce v ČR.

Máme jednu z nejvyšších inflací v ČR. Proto tento návrh má smysl. Je tady také z naší dílny návrh, který se věnuje a míří na podporu rodičů, těch, kteří vychovávají děti. Těch, kteří budou mít s příchodem září a podzimu výdaje na to, že děti půjdou na základní, na střední, na vysokou školu. Pak máme také návrh, který míří do velmi důležité oblasti, a to je podpora bydlení. Já jsem přesvědčen, že větší smysl má navýšit výrazným způsobem kapitolu Státního fondu rozvoje bydlení a programy, kterou mohou pomoci financovat bydlení, protože tam je velký multiplikační efekt pro lokální zaměstnanost, pro živnostníky, pro malé a střední firmy a především ty, kteří tady v ČR odvádí daně. Masivní podpora Státního fondu dopravní infrastruktury je fajn. Otázka je, jestli to tedy stihne do konce roku proinvestovat. Ale tyto peníze z velké části půjdou za firmami, které vyvádí tyto zisky do jiných zemí v rámci dividend.