„Pane poslanče, řekněte nám spíše více větami - cítíte se u vás na Nové vsi, v Mostě, v Praze, v ČR a v Evropě bezpečně? – bráníme se a ubráníme se náporu ideologií, jejichž cílem je naše hodnoty a nás samé zničit, v lepším případě zotročit?“

Není úplně jednoduché na vaši otázku odpovědět, ačkoliv je samozřejmě velmi aktuální. Bezpečnostní situace v Evropě se za poslední dva roky velmi proměnila a měnit se, bohužel, bude i v dalších letech. Posledních dvacet let jsme tady žili v dojmu, že nám vlastně nic nehrozí. Jako největší ohrožení jsme vnímali loupeže, drobnou kriminalitu nebo napadení ze strany jednotlivců. Stali jsme se lhostejnými vůči tomu, co se nedělo přímo nám. Místo toho, abychom v některých situacích alespoň přivolali pomoc, odvracíme tvář, protože nás se to přímo netýká. To je filosofie zakořeněná ve velké většině lidí a předáváme tento vzor i našim dětem. Tento náš přístup nahrává organizovanému zločinu a teroristickým útokům, se kterými se teď, v době imigrace, setkává Evropa čím dál častěji. A my na to neumíme adekvátně reagovat.

Samozřejmě, máme tu bezpečnostní složky, které by nás měli ochránit. Já si ale stojím za tím, že bez pomoci nás všech to prostě nepůjde. Jako vzor v tomto směru vnímám Izrael, který se před několika lety ocitl ve velmi podobné situaci a dnes mají bezpečnost vypracovanou na takové úrovni, že se k nim jezdí ostatní státy učit, jak na to. Ptáte se, jak je to možné? Každý izraelský občan svým chováním svou zemi vlastně brání. Všímají si krizových situací ve svém okolí a umí na ně reagovat. To je něco, co bychom si měli všichni uvědomit, a pak se v Evropě můžeme začít cítit daleko bezpečněji.