Děkuji za slovo. Dámy a pánové, jenom velmi stručně postoj naší politické frakce. Já musím říct, že trochu cítím s panem kolegou Silorem. On prostě měl intenzivní pocit, že chce tento svátek Elišky Přemyslovny z důvodů, které jsou určitě úctyhodné, dostat do českého kalendáře. Proto zpracoval tento návrh zákona, předložil ho do Poslanecké sněmovny, tady byl tento návrh podroben lidové tvořivosti, proběhla široká historická diskuse, při které poslouchající historici utrpěli několik srdečních slabostí, a skončilo to tím, že návrh zákona byl postoupen do Senátu se vším možným, jenom ne s tou Eliškou. Musím říct, že to je takový trpký moment pro předkladatele. Senát nám to zpátky vrací i s tou Eliškou a já chápu pana kolegu Silora, že je mu celkem jedno, co k tomu všechno ten Senát přidal, jenom když mu schválíme tu Elišku, protože kvůli tomu to předkládal.

Já se omlouvám předkladateli a omlouvám se vám všem, že my nebudeme hlasovat ani pro senátní, ani pro sněmovní verzi, a to proto, že byl přejmenován v tom návrhu Den boje za svobodu na Mezinárodní den studenstva. Já prostě respektuji většinovou vůli Sněmovny, jenom dovolte, abych vám řekl, že jsou svátky, které jsou ve své podstatě úctyhodné a historické, nicméně komunistický režim je dramaticky zprofanoval. To není jen 17. listopad, který se jmenoval kdysi a bude se jmenovat asi zase Mezinárodní den studentstva. To je koneckonců i 1. máj i Mezinárodní den žen. Mezinárodní den žen i 1. máj mají svou historii jinde než ve stalinismu a v totalitním komunistickém režimu, ale prostě ten totalitní stalinistický, gottwaldovský režim tyhle svátky uchopil a totálním způsobem je zprofanoval, zneužil je pro propagandu svého zločinného režimu. A tohle udělal i s tím mezinárodním dnem studentstva, což dobře chápala politická reprezentace po listopadu 1989. A proto při vší úctě k těm obětem, studentům z roku 1939, při vší úctě k tomu všemu, co se stalo, nechtěla, aby se ten svátek jmenoval tak, jak se jmenoval za komunistů, kteří tento název a tento svátek zneužívali, včetně té asociace na Mezinárodní svaz studentstva, který byl jednou z nejvýznamnějších rezidentur KGB v tehdejší Evropě, který sídlil v Praze a který samozřejmě byl s tím názvem Mezinárodní den studentstva přísně spojen. Název, který stále ještě je v našem platném právním řádu, Den boje za svobodu, plně uctívá oběti studentů a odbojářů z roku 1939, plně uctívá odhodlání studentů v roce 1989 a nemá nic společného se zločinným komunistickým režimem. Termín Mezinárodní den studentstva bohužel je natolik svázán v paměti nás, kteří jsme v té době byli studenti nebo pracovali, se zločinným komunistickým režimem, že nejsme schopni zvednout ruku pro návrh zákona, který tuto změnu znovu zavádí do právního řádu. Z našeho pohledu je to zase jeden malý krůček k odbourání odmítnutí komunistického režimu z roku 1989, a teď bych to mohl vyjmenovávat krůček po krůčku. Už můžeme mít estébáky ve vládě, už máme zase Mezinárodní den studentstva, už je tady mnoho dalších věcí, které říkají to, co předtím vlastně bylo naprosto normální. Smiřme se s tím, vezměme to jako svoji hrdou historii, za kterou se nemusíme stydět, včetně těch zločinců, kteří tenkrát ty zločiny dělali.

Já si nemyslím, v souladu se svými kolegy, že je to dobře. A pro tuto změnu, pro nic jiného, nemůžeme podpořit ani senátní, ani poslanecký návrh zákona. Chtěl bych vyjádřit svoji úctu a respekt jednomu jedinému významnému sociálnímu demokratu, který ze stejných důvodů nehlasoval pro tento zákon, protože si o tomto návrhu, o tomto názvu a o jeho zneužití myslí totéž, co já. Děkuji.