Vážené dámy, vážení pánové,

když téměř před sedmi lety v létě 2012 tady byl schválen definitivně zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi o dva hlasy, zdůrazňuji pro ty, kteří pořád šíří v novinách a na sítích, že to bylo o jeden hlas, ne, o dva hlasy, tak jsem měl pocit, že tím byla uzavřena dvacetiletá diskuse, které jsem měl celé tu čest se zúčastnit, dvacetiletá diskuse o definitivním vypořádání mezi státem a církvemi a o nápravě některých, zdůrazňuji, některých křivd, protože všechny křivdy napravit nelze. Nelze napravit stovky let kriminálů slušných lidí, kteří byli uvězněni. Nelze napravit umučené, neřeknu popravené, řeknu zavražděné. To všechno se prostě odehrálo od toho roku 1948. A my jsme domlouvali pouze napravení některých křivd. A domlouvali jsme nikoli napravení pouze restitucí majetkových, ale také jsme domlouvali něco, co ten komunistický režim nikdy nechtěl - oddělení státu od církve.

Uvědomte si prosím, že v roce 1948 tím, co komunistický režim udělal, si naopak přál připoutat tu církev co nejvíc ke státnímu vlivu. Učinit, a tak také učinil, z duchovních své zaměstnance, tím, že je bude vyplácet, tím, že prostě učiní tu církev na státu zcela závislou, a to, co je vlastní všem demokratickým sekulárním režimům - a zdůrazňuji, že Česká republika, ač katolík, zdůrazňuji, že trvám na tom, že chci, aby Česká republika byla demokratický sekulární režim, je, že církve jsou odděleny od státu. A pak že také mají svoje prostředky na svoje financování, protože nemohou být závislé na tom státním rozpočtu, kdyby na tom státním rozpočtu byly závislé, tak už to není oddělení církve od státu. A tuhle úlohu, tuhle úlohu, Valachová, paní poslankyně Valachová, kolegyně, jsme tady řešili dvacet let. A byla nesmírně obtížná, byla složitá, protože se nejednalo jenom o dohodu mezi tím původním největším vlastníkem - státem - a katolickou církví, ale bylo potřeba dosáhnout dohody mezi státem na straně jedné a všemi církvemi a náboženskými společnostmi, které měly nárok na ten státní příspěvek, na straně druhé. A těch v tu chvíli bylo 17, včetně Federace židovských náboženských obcí. Těm největším obráncům křesťanských hodnot, zejména těm, co obědvají na Velký pátek vepřové, bych rád zdůraznil, že kdybychom se jenom o rok zpozdili, tak podle stávající legislativy měla Federace islámských náboženských obcí nárok na státní příspěvek, kdybychom nepřijali v roce 2012 ten zákon, který jsme přijali.