Děkuji za slovo. Promiňte, dovolím si zareagovat na slova pana předsedy Kováčika, který se nás zeptal, tak platí tady ta demokracie pro všechny? Ano, samozřejmě platí. Platí její procesy, platí její mechanismy a platí to, že bereme jako legitimní a samozřejmé, že většina přehlasuje menšinu, ale to samo o sobě ještě prosím pěkně není demokracie. Tu demokracii dělá především její hodnotová náplň.

Když si po strašlivé druhé světové válce Evropa kladla otázku, jak se to mohlo stát, že v zemích s hlubokou kulturou a demokratickou tradicí v Německu, v Itálii zvítězily hrůzné režimy, tak si na to odpověděla, že tam nebyla definována ta hodnotová náplň, a země převzaly do své ústavy Listinu základních práv a svobod, na jejíž ochranu byla zřízena Rada Evropy. A bez této hodnotové náplně to není demokracie, to je jenom forma, nikoliv obsah.

To, že pokládáme za samozřejmé bez ohledu na to, jaký je náš politický názor a jaká jsou naše ideová východiska, že pokládáme za samozřejmé, že lidé jsou si rovni ve svých právech a důstojnosti, nikoliv tedy v nároku konzumace samozřejmě, ale rovni ve svých právech a důstojnosti, a že na nikoho nesmí být zahlíženo pro jeho náboženské přesvědčení, pro jeho etnickou příslušnost, pro jeho barvu kůže a, promiňte, nechci dále přednášet, všichni to znáte, protože je to součást naší ústavy, ale tuhle hodnotovou náplň jste vy, poslanci KSČM, ANO a SPD, tím, že jste vůbec nepřipustili tu diskuzi, tu jste dneska ignorovali a řekli jste, ta demokracie neplatí pro všechny, protože když se nám to nehodí, tak o tom vůbec odmítáme diskutovat, i když někdo na tuhle hodnotovou náplň kašle!

A víte... (V sále je velký hluk.) Prosím vás, v té lavici přede mnou ne! Moc vás prosím, křičte si kde chcete, ale ne v té lavici přede mnou! Já pak nejsem schopen mluvit.

Tedy ta hodnotová náplň, ty ideály pro naši generaci budou vždycky spojeny se studentským prostředím, protože listopad 1989 patřil studentům, a od té doby akademická půda je významným místem ochrany a kultivace těchto hodnot. A já jsem dnes viděl dva vysokoškolské profesory, shodou okolností rektory svých bývalých vysokých škol, jak se bez jakýchkoliv rozpaků této hodnotové náplně vzdali. Já jsem obyčejný inženýr, nemám žádný jiný titul, ale, páni rektoři, bývalí, emeritní, a univerzitní profesoři, styďte se! (Potlesk poslanců TOP 09 a dalších zprava.)