Dámy a pánové,

asi tady odleva doprava se všichni shodneme na tom, že předseda vlády, který žádá o důvěru Poslaneckou sněmovnu, by neměl být usvědčený lhář. To bohužel ale není tento případ. Již v minulém volebním období, kdy veřejnost, noviny, nakonec i Poslanecká sněmovna řešila problém Čapího hnízda, se ukázalo, že pan předseda vlády Andrej Babiš, tenkrát ještě ministr financí, lhal. Lhal zcela vědomě. Obelhával veřejnost i Poslaneckou sněmovnu.

Dnešní den je pro mě do značné míry úlevný, když mě pan ministr financí oslovil s osočením, že jsem opilý, že jsem zloděj a že díky mně umírali lidé na padácích. Ve všech těchto případech se jedná o pomluvu, kde samozřejmě důkazní břemeno musí nést ten, kdo tu pomluvu vysloví. Já ve všech těchto třech případech mám důkazy, kdy mohu říct, že to prostě nebyla pravda, nebo že to není pravda, a že se tedy jedná o usvědčeného lháře. Ale to bude civilně právní spor mezi mnou a panem předsedou vlády. K té omluvě bude přinucen. Nemůže to skončit jinak, protože ty důkazy držím v ruce. A tady nejde o jednoho Kalouska.

Nicméně o důvěru vás žádá i člověk, který křivě přísahal na zdraví svých vlastních dětí. Vy opravdu jste schopni věřit někomu, kdo vědomě lhal a říkal při tom, při zdraví svých dětí vám přísahám, že to byla pravda? Neexistuje cyničtější výrok z mého pohledu otce i dědečka. To jenom, aby bylo zcela jasno, komu chcete, nebo nechcete vyslovit důvěru. To z osobního hlediska.

A teď... (Před řečnickým pultem stojí místopředseda Filip a mluví k řečníkovi.) Pane místopředsedo Sněmovny, stojíte-li přímo přede mnou a mluvíte-li mi do toho, co říkám, víte, že se nechováte korektně. Mlčte! (Smích v sále.) Klidně se na mě dívejte, ale mlčte.

Klidně na mě hleďte, ale prosím nemluvte mi do toho. (Pan místopředseda Filip se obrátil k řečníkovi zády.)

Děkuji. Nicméně teď se jedná o výjimečnou historickou chvíli. V roce 1989 po listopadu u kulatých stolů se sestavily vlády dohodou, kde byli přítomni komunisté, lidovci, tehdy ještě národní socialisté, a zástupci nestranické veřejnosti reprezentované chartou.

Tahle politická reprezentace dovedla zemi ke svobodným volbám, které proběhly v polovině roku 1990. Od těch svobodných voleb roku 1990 nikdy Komunistická strana nestala se vládní stranou. Je to 28 let, co dokázala tahle politická reprezentace vždycky poskládat většinu v Poslanecké sněmovně bez účasti extremistů, tedy i bez účasti Komunistické strany. Tohle je historická chvíle, kdy každý z vás, kdo vystoupí a řekne Pro návrh, rozhoduje o tom, že Komunistická strana stává se vládní stranou. Rozhoduje o tom při vědomí, že to je pátá Putinova kolona. Rozhoduje o tom při vědomí, že se nejedná o zcela demokratickou politickou stranu. Je zcela legitimní, že v tomto Parlamentu o tom není pochyb, protože byla zvolena. Ale jenom na každém z vás záleží, zda bude mít nebo nebude mít podíl na exekutivní moci. Každý z vás za to ponese odpovědnost. (Část poslanců vystoupila před lavice, diskutují hlasitě v hloučcích i v lavicích.)

Až se nás historie nebo děti nebo vnuci budou ptát, tak prosím pěkně neobstojí argument, že se na tom nějak dohodl klub. Nebo že takhle jsme se rozhodli. To hlasování je po jménech právě proto, že každý rozhoduje sám za sebe. Každý z vás bude muset, každý z nás bude muset svým dětem a vnukům se podívat do očí a říct - Já jsem tenkrát ty komunisty pustil k moci proto, že: A teď ten důvod -

Každý z vás to bude muset zdůvodnit nejenom svému vlastnímu svědomí, ale svým vlastním potomkům. Budeme hlasovat o důvěře komunistické vládě. Žádná jiná vláda to nebude než vláda komunistická. Vy teď rozhodnete o tom, každý z nás rozhodne o tom, zda tato komunistická vláda bude nebo nebude mít důvěru. Je to na každém z nás.

Děkuji za pozornost.