Dobré dopoledne. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, milé kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych krátce ve třetím čtení vás jednak seznámil se stanoviskem poslaneckého klubu KDU-ČSL k této novele. Tak jak už tady zaznělo od dalších kolegů, my považujeme tuto novelu za významnou, a to zejména kvůli jejímu základnímu poslání, kterým je nastavení předvídatelných a jasně daných úhrad nových inovativních léčebných přípravků zaváděných do praxe i nových léčebných postupů. To považujeme skutečně za klíčový bod této novely.

A pokud se mám vyjádřit k těm dalším ustanovením, tam my jsme za klub KDU-ČSL po poměrně rozsáhlé expertize našeho týmu dávali směrem k Ministerstvu zdravotnictví celou řadu dotazů a podnětů k některým ustanovením. Musím říct - a to nepadá na hlavu současného pana ministra - že se nám těch odpovědí dostalo velmi, velmi záhy(?). Já jsem žádal na výboru pro zdravotnictví o to, aby nám ty odpovědi byly zaslány ještě před druhým čtením, abychom na ně mohli zareagovat pozměňovacími návrhy, nicméně, tak jak bývá v poslední době u Ministerstva zdravotnictví zvykem, dostali jsme ty odpovědi až týden po uskutečnění druhého čtení. Toto nepovažuji úplně za fér jednání. Nicméně by jsme na některé ty poznatky našich expertů společně s kolegou panem prof. Válkem a s kolegy z ODS zareagovali některými pozměňovacími návrhy, k těm se tady ale dneska už vracet nebudu. (V sále je hluk.)

Zmínil bych se pouze o dvou pozměňovacích návrzích, které tady v úvodním slovu ke třetímu čtení, nebo jeden z nich, zmínil i pan ministr. A tím prvním je pozměňovací návrh pod písmenem A11, což je pozměňovací návrh, který řeší zavedení tzv. dispenzační taxy. To znamená ohodnocení farmaceuta za výdej léčivého přípravku na recept. Já chci říci, že tahle problematika visí ve vzduchu již možná čtyři pět let a opakovaně na odborné bázi, ale i na politické bázi jsme vyzývali Ministerstvo zdravotnictví, aby se tímto problémem zabývalo. Protože práce farmaceuta neznamená jenom vyndat krabičku ze šuplíku a otaxovat ji, ohodnotit finančně a pak ji vydat pacientovi. Ale ta skutečně spočívá při té dobře vedené farmaceutické praxi v poučení pacienta o tom, jakým způsobem má ten léčivý přípraven užívat, jaká jsou rizika jeho používání a všechny další potřebné informace. Bohužel Ministerstvo zdravotnictví dlouhodobě neslyší na tento neřešený problém a právě proto jsme ve spolupráci s Českou lékárnickou komorou přišli s tím pozměňovacím návrhem. A není to nový pozměňovací návrh, protože skutečně o dispenzační taxe anebo o nějakém jiném způsobu řešení svízelné situace zejména malých lékáren, které právě na tuto neřešenou oblast doplácejí, tak jsme opakovaně ministerstvo vyzývali k nějakému řešení a my netrváme na tom, že to musí být dispenzační taxa za každou cenu. My jenom říkáme, že situace malých lékáren v malých sídlech je v tuto chvíli již velmi kritická. Veškerá legislativa a veškeré kroky v posledních letech, a to zase nepadá jenom na hlavu pana ministra Vojtěcha, nahrávají velkým řetězcům ve velkých nákupních centrech. Tam těch lékáren máme dneska až přebytek. Ale na malých sídlech, a mám na mysli obce tisíc obyvatel a víc, tam skutečně ty lékárny v tuto chvíli jsou ve velkém ohrožení a ani v tomto volebním období se jim žádným způsobem nepomohlo. Proto jsme přišli opět s tou myšlenkou dispenzační taxy a očekávali jsme diskusi s Ministerstvem zdravotnictví.

Pokud se totiž ministerstvu nelíbí ta formulace a tak, jak řekl pan ministr, zdá se jim vágní, nebo mají pocit, že podzákonný předpis nemůže upravovat tu cenovou hladinu, kolik by vlastně ta dispenzační taxa měla činit, tak tady bych velmi oponoval. Za prvé máme v legislativě celou řadu příkladů, kdy podzákonný předpis upravuje cenovou relaci. A netýká se to jenom zdravotnictví. To znamená, tento argument beru jako lichý.