Vážený pane předsedo, vážení ministři, milé kolegyně, kolegové,

dovolte, abych se za klub KDU-ČSL také vyjádřil k současné situaci ve zdravotnictví v České republice. Podle předpokladu jsme slyšeli na úvod, jak na této dnešní schůzi, tak na té minulé pozitivní výčet pana ministra o tom, co se ve zdravotnictví v poslední době podařilo. Já to nechci nijak rozporovat, nicméně to, co bych už rozporovat chtěl, je opakované konstatování v médiích, že české zdravotnictví je ve velmi dobré kondici, dokonce zaznělo někdy i, že nebylo v lepší kondici. Teď nechci brát pana ministra za slovo, ale podobná vyjádření se v médiích v poslední době objevila. Já rozhodně nepatřím k těm a kdo mě zná, tak to ví, kdo by chtěl nějak katastroficky mluvit o českém zdravotnictví. Já jsem přesvědčený o tom, že české zdravotnictví navzdory řadě problémů poskytuje vysoce kvalitní zdravotní péči, ale je potřeba si říci proč. To, že máme v tuto chvíli kvalitní zdravotní péči není zásluhou nás, politiků. Je to zásluhou toho, že tady máme obětavé, entuziasmem naplněné zdravotníky, kteří navzdory obrovské míře přesčasů a navzdory obrovské míře přetížení stále ještě ten entuziasmus a obětavost a velkou zodpovědnost v sobě mají. Takže to je ta jedna stránka.

Ta druhá stránka je, a ještě bych k tomu řekl tolik, že zdravotníci samozřejmě mají nějakou trpělivost. Oni už toho za poslední desetiletí zažili opravdu hodně, ale myslím si, že není možné hazardovat s tou jejich mírou a tak jak se bavíme o tom, kolik nám jich dnes chybí, tak je potřeba pečovat o ty, kteří nám v tom zdravotnictví ještě zůstávají. Já bych jim chtěl poděkovat. Už to tady dneska zaznělo a myslím si, že se sluší to zopakovat. Ano, milí zdravotníci, já vám děkuji, ale protože jsem sám taky zdravotník, ale protože vidím, že skutečně ta vaše práce je v tuto chvíli velmi obtížná právě kvůli té míře přetížení.

Pan ministr Vojtěch nás opakovaně ujišťuje, že české zdravotnictví velmi dobře šlape, že šlape, jak dobře namazaný stroj a určitě není všechno v českém zdravotnictví špatně. Už jsem to tady zmiňoval. Skutečně máme tady kvalitní nemocnice, máme tady i kvalitní terénní péči, ale máme tady také problémy, o kterých se moc v tom mediálním prostoru nemluví, nebo se o nich mluví pouze občasně. A já si myslím, že není možné, abychom veřejnosti říkali polopravdy, nebo abychom veřejnost nějakým způsobem chlácholili. Já bych se tady chtěl bavit nejen o té současnosti, ale o tom, co nás může čekat v těch následujících letech. A jestliže se dnes bavíme o tom, že máme veliký personální nedostatek v našich nemocnicích a netýká se to jen těch malých regionálních nemocnic, týká se to i řady okresních, velkých nemocnic a týká se to i klinik. Tak jestliže tento problém máme, tak ho nemůžeme zastírat. Musíme skutečně i veřejnosti říci, že tady existuje určité ohrožení směrem do budoucna a že je na nás, politicích, abychom hledali účinná opatření, jak ta rizika minimalizovat. Je potřeba korektně říci, že s nedostatkem zdravotnického personálu se nepotýká jenom Česká republika. To znamená, to nepadá jenom na hlavu pana ministra nebo vlády nebo nás všech politiků. Ale je potřeba si také říci, že řada států s tím bojuje jiným způsobem než u nás. A jestliže se tady dneska bavíme o tom, že došlo k navýšení platů ve zdravotnictví, tak je to samozřejmě dobře. Já oceňuji i to, že v těch minulých letech došlo opakovaně k navýšení jak pro lékaře a co bych ještě zdůraznil, tak v posledních letech i pro zdravotní sestry a další zdravotnický personál. To je samozřejmě velmi dobře. Ale pokud se bavíme se zdravotníky, co je v tuto chvíli trápí, tak je potřeba si říci, že oni už dneska nezmiňují zdaleka jenom ty platy. A jestliže se bavíme s mladými lékaři, kteří už dnes pracují v Německu, v Rakousku, ve Velké Británii a ptáme se jich, za jakých okolností by se byli ochotni vrátit, tak samozřejmě řeknou, no, já si tady vydělám dvakrát tolik, ale to, co zmiňují naprosto zásadně, je chaotický systém vzdělávání, a to jak v té pregraduální, tak v té postgraduální oblasti.

Také víme, že jsme se tady tím zabývali v minulém volebním období, že jsme novelizovali zákon o vzdělávání lékařů i o vzdělávání ostatních zdravotnických profesí. Bohužel to narazilo na některé problémy s prováděcími předpisy a tak jak dnes můžeme pozorovat situaci v některých nemocnicích, tak se ta situace v praxi nijak výrazně nezlepšila. A to je věc, které bychom se měli intenzivně věnovat, protože to je ten impuls pro ty zdravotníky, jak lékaře, tak zdravotní sestry a další profese, že nám na tom záleží a že jim chceme zlepšit podmínky v jejich vzdělávání.