„Buď sám tou změnou, kterou chceš vidět ve světě,“ je Gándhího citát, kterým se řídím celý život. V rodném Ústí nad Labem a okolí se snažím vytáhnout lidi, kteří stojí daleko za okrajem zájmu společnosti, z těch nejhorších podmínek, protože právě jejich situace nejvíce vypovídá o stavu celé naší země. Když rozdávám na ulici jídlo, nechodí si pro něj však pouze bezdomovci, ale také senioři, svobodné matky, lidé, kteří zůstali na všechno sami a nezbývá jim dost prostředků na potraviny. To je daleko od představy všeobecné prosperity, že? A post-koronavirová krize tomu rozhodně nepřidá.

Moje motivace je přitom stereotypně jasná – chci v Ústí nad Labem dál žít. Chci to tu mít hezké. Chci, aby si s sebou nikdo netáhl závaží původu nebo obtížné životní situace, to svazuje ruce celé společnosti.

To, co dělám z ulice, je práce nejen údržbářská, jako když školník vyměňuje každý den prasklou žárovku. Snažím se vidět i ten širší rozměr a vracet lidi zpátky do života, sháním jim práci i bydlení, některým dávám přístřeší v azylovém domě. Řešit ty nejhorší případy nouze a společenského vyloučení je ale krátkodobé řešení. Chci především nastartovat rozvojový plán stojící na pilířích vzdělání, investic, aktivního přístupu, péče a prevence. A aktivní přístup je samozřejmě vyžadován také od těch, kteří se nacházejí v nouzi.

Nabíjí mě, když vidím fungovat krátkodobá řešení, naplňuje mě uskutečňování těch dlouhodobých. Baví mě vidět zapojení lidí zpátky do života, do práce, do ekonomiky. Prostřednictvím Pirátů věřím v blížící se změny v celém kraji a vím, že nastartujeme pozitivní trend. Věřím totiž, že lhostejnost, rezignace na možnost změny a cynismus jsou přežitky, kterých se brzy zbavíme.