Z tendru na dostavbu jaderného bloku v Dukovanech byla vyřazena společnost ROSATOM, která by pravděpodobně byla schopná nový jaderný zdroj za akceptovatelnou cenu postavit. Mezi zbývajícími zájemci je korejská společnost KHNP, která nemá licencovaný blok o výkonu do 1200 MW a nesplňuje tedy požadavky vlády. Ve stejné situaci je francouzská společnost EDF, která by nabízenou technologii pro dostavbu pátého bloku Dukovan odvozovala od reaktoru EPR 1650 MW, ale takový reaktor dosud není vyzkoušený v praxi, nemá licenci ani referenční stavbu. Třetí zájemce o dostavbu, americká společnost Westinghouse, by sice požadavky na licencovaný vyzkoušený blok splňoval, podle všeho ale již nějakou dobu není v takové finanční kondici, aby tuto stavbu za nabízenou cenu (pokud vůbec) realizoval. Vzpomeňme si na jeho projekt v Jižní Karolíně, který zkrachoval po prostavění devíti miliard amerických dolarů, navíc na domovském území firmy, nikoli 6 tisíc kilometrů od jeho hranic.

V této situaci by mělo dojít k otevřené diskuzi, zda je Česká republika (případně ve formátu V4) schopna vývoje vlastního komerčního jaderného energetického zařízení generace III+ a kolik by takový vývoj se státní podporou stál.

Zkušenosti s provozováním jaderných zařízení v tuzemsku máme a naše jaderné elektrárny se také v řadě parametrů řadí mezi světovou špičku. Z hlediska vývoje se tato varianta zdá nejekonomičtější:

• využití výchozí technologie, s níž už máme provozní zkušenosti (vodou chlazený i moderovaný reaktor),
• zachování konceptu osvědčeného,
• úprava zařízení, které by bylo možné díky získanému know-how zlepšit,
• posílení konceptu bezpečnostních systémů tak, aby odpovídal současným požadavkům (redundance, diverzita, aktivní i pasivní bezpečnostní systémy, aj.).

Dalšími parametry, na které je vhodné se zaměřit z pohledu dlouhodobého a bezpečného provozu, jsou:

• dostatečné projektové rezervy,
• kvalita zpracování,
• možnost výměny parogenerátorů.

Takto ambiciózní projekt by však nebyl realizovatelný bez spolupráce nynějších odborníků z řad personálu jaderných elektráren, vysokých škol a průmyslu. Je evidentní, že stavba prvního takového bloku by byla nesmírně nákladná, převyšující nabídky současných zájemců o dostavbu Dukovan. Nicméně každý další postavený jaderný blok by byl díky získaným zkušenostem a technologiím levnější, s významným exportním potenciálem minimálně do oblastí střední a východní Evropy, případně Blízkého východu. Taková investice by se státu vyplatila.

Připomínáme, že státní energetická koncepce počítá s tím, že podíl jaderné energetiky na vy´robě elektřiny po roce 2040 bude v ČR vyšší než 50 procent. Při předpokladu neklesající spotřeby energie bude zajištění takové vy´roby vyžadovat vy´stavbu dalších jaderny´ch bloků, a to jak v Dukovanech, tak v Temelíně! V ČR totiž bude vy´hledově ukončen provoz uhelny´ch elektráren a mezi roky 2035 až 2047 bude končit životnost nynějších dukovanských bloků. Výpadek výkonu tedy bude potřeba nahradit.

Tento výpadek nejsou na našem území schopné kompenzovat větrné ani vodní elektrárny. O vlivu obnovitelných zdrojů energie na stabilitu přenosové soustavy ani nemluvě. Do všeho ještě vstupuje Evropská unie se svou bezemisní ideologií a podpora elektromobility. Abychom tuto nevyrobenou elektřinu doplnili, politici se musejí už nyní aktivně zabývat přípravou nových jaderných zdrojů. Navíc s předpokladem zvy´šené poptávky po elektrické energii kvůli navyšování objemu elektroniky, klimatizačních jednotek, tepelny´ch čerpadel, elektromobilů a podobně.

Pro zajímavost: celková plánovaná částka na podporu obnovitelných zdrojů v ČR na rok 2021 má být přibližně 72 miliard korun, což, zdá se, nedělá nikomu žádný větší problém. Připomeňme, že výše popsané problémy se zdroji elektrické energie nebudeme mít pouze my, ale naprostá většina členských států EU. Prostor pro stavbu dalších jaderných bloků je tedy velký.

za spolek Pro dostavbu JETE

Bc. Ivana Kerlesová
předsedkyně