Děkuji, vážený pane předsedo, já už jenom velmi krátce.

Ten pokus tady učiněn byl ze strany naší vlády, když vypukla energetická krize. A tehdy v rámci Evropy jenom tři země chtěly změnit emisní povolenky, případně je úplně zrušit, ostatní byly tvrdě pro. A kdo chodíte na jednání těch parlamentářů z různých zemí Evropy, tak víte, že ten zelený náboj je v nich zakotven velmi silně a těžce se něco vysvětluje.

To, že ta povolenka je finančním derivátem, se kterým se obchoduje na kapitálem trhu, to byl taky záměr, to byl cíl přece, to si nezastírejme. To byl tlak na to, aby se rychleji dekarbizovalo. Že to má ale devastující účinky na společnost, na cenu energií, a my si s tím ještě v příštích letech užijeme, protože budeme řešit problém nedostatku zdrojů, pokud takhle budeme pokračovat dál, tak jako bohužel ta situace je teďka úplně taková, jaká je.

Evropské volby ukázaly, že prostě vůle v Evropě něco měnit moc výrazně není, že ty síly, které by to chtěly udělat, jsou v menšině. Ale já vám říkám, že to bude z těch národních států, z těch národních parlamentů, to půjde na tu Evropu, protože se toho bojí, všichni s tím budou bojovat. Přece neznám politika, který chce vědomě zdražit lidem život. A ten výsledek toho zdražení, co má přinést, je velmi, velmi pochybný. Jestli si myslí, že tímhle skončí auta na naftu a na benzín, tak já si to tedy vůbec nemyslím. A to je ten cíl. A přece tohle nikdo nechce v žádném parlamentu, v žádné zemi Evropské unie.

Možná naši sousedi němečtí. Já jsem vždycky říkal, že oni nedělají malé chyby, oni dělají vždycky velké a důkladné. Ale proboha, i tam už dneska prostě ta společnost je nastavená trochu jinak a těm lidem se to přestává líbit, protože chudnou. A my přece, my si tady vyčítáme, co jsme udělali, jestli lidi zbohatnou, zchudnou a podobně. Přece každý politik, který zastupuje své voliče, chce, aby se nám dařilo dobře, aby naši lidi bohatli, aby společnost zbohatla.

Pokud to děláte s cílem, že ne, tak nemáte v politice co dělat. Tak nalijme si čistého vína. (Čas.) Děkuji.