Vážené dámy, vážení pánové,

já bych rád navrhl bod na téma diskuse na téma status chráněné osoby pro pedagogické pracovníky. Chci tak reagovat na celkem aktuální stav ve městě Bílina. Jistě vám je znám problém, kdy na základní škole musí být placená ochranka, aby chránila pedagogy a ostatní žáky. Bohužel je to jenom vrcholek ledovce. Ten problém je širší napříč celou republikou. A myslím si, že jde především o odvahu paní ředitelky, která s tím přišla navenek. A ten problém je jasný. Samozřejmě my na ty rodiče musíme mít nějaké páky. Pokud nemáme páky na rodiče, na ty děti už páky nebudeme mít v žádném případě. Pokud s námi nespolupracuje rodič, s těmi dětmi prakticky nemáme šanci hnout.

Ten status chráněné osoby už zde na Sněmovně byl předestřen. Rozhodně to neřeší jádro toho problému, ale je to způsob alespoň nějakého řešení, co by těm vyučujícím a co by těm ředitelům mohlo pomoci. Obecně totiž můžeme se brzy dostat do situace, kdy jaksi nebudeme mít ředitele základních škol. Ten důvod je jednoduchý. Neustále narůstající administrativa. Ředitelé, jak se říká lidově, nevědí, kam dřív skočit. Já jsem se naivně domníval, že ta administrativa bude omezená a řešením má být jakýsi kurz, který se bude platit, a ředitelé se budou učit, jak tu práci delegovat. Já osobně si myslím, že ředitelé jsou svéprávné osoby, které velice dobře vědí, komu a jak delegovat. Ono těch možností se moc nenabízí. Pokud tedy nechce pan ředitel zaměstnat svojí agendou paní uklízečku, když má třeba chvilku pauzu o velké přestávce, kdy nemůže vytírat, protože jsou děti na chodbě. Takže celkem logicky už to delegují na své zástupce. Teď má přijít novela, která navýší přímou vyučovací činnost těchto zástupců. Výsledkem bude, že oni celkem logicky část té agendy, kterou přebrali od ředitelů, těm ředitelům opět vrátí. Takže je to takový začarovaný kruh. Do toho právě ty omezené pravomoci řešit tyto problematické situace.