Vážené dámy, vážení pánové,

já bych rád navrhl bod na téma diskuse na téma status chráněné osoby pro pedagogické pracovníky. Chci tak reagovat na celkem aktuální stav ve městě Bílina. Jistě vám je znám problém, kdy na základní škole musí být placená ochranka, aby chránila pedagogy a ostatní žáky. Bohužel je to jenom vrcholek ledovce. Ten problém je širší napříč celou republikou. A myslím si, že jde především o odvahu paní ředitelky, která s tím přišla navenek. A ten problém je jasný. Samozřejmě my na ty rodiče musíme mít nějaké páky. Pokud nemáme páky na rodiče, na ty děti už páky nebudeme mít v žádném případě. Pokud s námi nespolupracuje rodič, s těmi dětmi prakticky nemáme šanci hnout.

Ten status chráněné osoby už zde na Sněmovně byl předestřen. Rozhodně to neřeší jádro toho problému, ale je to způsob alespoň nějakého řešení, co by těm vyučujícím a co by těm ředitelům mohlo pomoci. Obecně totiž můžeme se brzy dostat do situace, kdy jaksi nebudeme mít ředitele základních škol. Ten důvod je jednoduchý. Neustále narůstající administrativa. Ředitelé, jak se říká lidově, nevědí, kam dřív skočit. Já jsem se naivně domníval, že ta administrativa bude omezená a řešením má být jakýsi kurz, který se bude platit, a ředitelé se budou učit, jak tu práci delegovat. Já osobně si myslím, že ředitelé jsou svéprávné osoby, které velice dobře vědí, komu a jak delegovat. Ono těch možností se moc nenabízí. Pokud tedy nechce pan ředitel zaměstnat svojí agendou paní uklízečku, když má třeba chvilku pauzu o velké přestávce, kdy nemůže vytírat, protože jsou děti na chodbě. Takže celkem logicky už to delegují na své zástupce. Teď má přijít novela, která navýší přímou vyučovací činnost těchto zástupců. Výsledkem bude, že oni celkem logicky část té agendy, kterou přebrali od ředitelů, těm ředitelům opět vrátí. Takže je to takový začarovaný kruh. Do toho právě ty omezené pravomoci řešit tyto problematické situace.

Vezměte si, že dnes je zcela běžné, že více jak 40 procent konkurzů na ředitele základních škol se zúčastní pouze jeden jediný zájemce. Takže to je úžasný výběr. Ta komise vybírá, si může vybrat buďto toho jednoho, nebo toho jednoho. To už svědčí o snížené prestiži a zájmu o to stát se ředitelem základní školy. Když se zeptáte, obzvlášť v těch problematických lokalitách, ale obecně napříč celou republikou ředitelů, jestli by do toho šli, opět dělat ředitele, ve většině případů vám řeknou minimálně, že by si to setsakra rozmysleli. Mám kamarády, ředitele základních škol. Když jsem byl ještě učitel, tak jsem si říkal, tak kariérní postup ve školství je pro mě jako pro muže stát se ředitelem. Po osobních zkušenostech od mých kamarádů, kteří se těmi řediteli stali, jsem to velice, velice rychle zavrhl. Obrovská zodpovědnost, pravomoce velice, velice mizivé. To znamená, že opravdu pokud my s tím nezačneme něco dělat, a není to tady prosím vás otázka teď momentálně financí, ale je to otázka toho pracovního vytížení, vytváření toho přijatelného pracovního prostředí těch lidí, kteří skutečně jedou na doraz. Vezměte si, jakým způsobem zvládli covidovou situaci, jakým způsobem se museli poprat s ne úplně povedenou inkluzí, která byla seshora místo toho, aby byla zespoda vytvořena. To znamená, že opravdu pokud my těm ředitelům nepomůžeme, budeme mít veliký problém do budoucna.

To je tedy můj návrh a proč navrhuji tento bod? Získávám tady takový dojem, že dost často některé dobré nápady jsou shozeny ze stolu jen na základě politické příslušnosti. Připraví se nějaký materiál, který dá obrovské množství práce a je to plýtvání energií. Proč tedy ten bod chci? Já chci vidět zájem napříč politickým spektrem, jestli vůbec je zájem o to těm ředitelům pomoct a pak se do toho samozřejmě s velkou chutí pustím.

Co se týká zařazení... (Předsedající: Čas, pane poslanče.) Ano, jenom zařazení. Netrvám na žádném přednostním, stačí mi zařadit tento bod v takovém pořadí, v jakém jsem ho přednesl.

Děkuji.