Smlouva na dobu určitou, neurčitou, o dílo, o provedení práce. To vše charakterizuje současný pracovní svět. Nicméně se v poslední době vynořil nový typ zaměstnávání lidí. Je jím smlouva na nula hodin. Tento typ smlouvy si ve své podstatě vymohly nadnárodní korporace a jimi ovládaný globální kapitál. Tento typ smlouvy mu totiž umožňuje, aby si se zaměstnanci de facto dělal, co se zlíbí.

O co jde ve smlouvě na oněch „nula hodin“? Je to naprosto jednoduché. Nemáte žádnou pracovní dobu od - do. Z toho plyne, že vás zaměstnavatel může do práce povolat, kdy se mu zachce. Představte si jednoduchou situaci. Spíte, je brzy ráno. Řekněme kolem páté hodiny ranní. Pokud nevypínáte telefon, tak vám zazvoní a na druhé straně se ozve váš zaměstnavatel se slovy: Nebudím? Potřebovali bychom Vás co nejdříve mít v práci. Můžete přijít? Vy zcela jistě neodmítnete, takže pronesete: samozřejmě a co nejrychleji vyrazíte do práce. Tento typ smlouvy Vás tedy drží v pasti tzv. prekariátu (slovo je složeno ze slova prekérní – nepředvídatelné a proletariát – dělnictvo) Jste sice zaměstnaní, ale žijete v naprosté nejistotě (oproti například proletariátu před rokem 1989, který měl jistoty). Nemůžete si naplánovat volný čas, dovolenou, prostě žijete ve vzduchoprázdnu. Zdá se Vám, jako by se celý svět spikl proti všem a hlavně proti Vám. V pracovním procesu rovněž nemáte žádnou jistotu. Směny se u smluv na nula hodin často rozepisují jen týden dopředu. Pokud navíc nemáte za týden odpracován určitý počet hodin, tak jste trestáni, protože prostě nemusíte do práce – zaměstnavatel Vás vždy nemusí zavolat. Sotva si vyděláte na zaplacení základních poplatků. Do kategorie „nulových“ pracovníků můžeme zařadit například prodavače v nadnárodních řetězcích rychlého občerstvení typu McDonald nebo Costa Coffé, Starbuck Coffé company a mnohé další – supermarkety nevyjímaje.