Tak se mi to podařilo, jak se zdá. Když projedu facebook, diskuse na internetu, blogy, ba i média tištěná, vyplývá to z nich jasně: už mě nenávidí úplně všichni.

Jedna polovina národa, totiž ti, kteří byli blíže bývalému senátorovi, dnes poslanci a předsedovi hnutí Úsvit, Tomiovi Okamurovi spílají mně, případně svému idolu, že se spolčil s cigoškou, černou hubou, anebo ještě lépe, s bílou hubou, co obhajuje černý, že sednul na lep kariéristce.

Druhá polovina národa si odplivává výhradně přede mnou a odsedává si ode mne ve svých kavárnách, aby se mohla i nadále věnovat ušlechtilé četbě Literárních listů a studovat program DOXu. Pro tu jsem zradila svůj původ, svoje vzdělání, svoji příslušnost k intelektuální elitě národa, na jejímž okraji jsem alespoň svým rodovým původem a formálním vzděláním směla postávat, tedy, řečeno krátce, už se nesmím hlásit k nim, neb tou elitou jsou pochopitelně právě jen a jenom oni.

Tento mohutný akord nenávisti je osvěžen několika obzvláštními tóny. Hluboko v basech slyším tremolo svých (bývalých) romských přátel, kteří ze dne na den přeškrtli pětadvacet let mojí práce pro Romy a z „naší Klárky“ se stala „ta bílá gádžovská svině“.  Osvěžujícím trylkem jak skřivánčí jaro je pak píseň syna mého kamaráda z dětství, totiž blog  Matěje Hollana, odhalující moje údajně nejpravděpodobnější úmysly ohledně kandidatury za Úsvit. Těmi mými úmysly totiž je, abych prostřednictvím své kandidatury do Evropského parlamentu Úsvit zlikvidovala. 

Jsem hluboce poctěna, že se mi podařilo Český Národ sjednotit, a i když je to jednota v nenávisti, myslím, že to je mimořádně dobrý základ pro vedení další diskuse. Již se, moji milí, nemusíte obtěžovat a vyčerpávat nenávistí vzájemnou, už jste – vy co jste označováni za fašistickou a rasistickou lůzu – i vy, kdo je tak označujete, dojemně jednotni, přičemž v jednom šiku s vámi jdou ti správní romští aktivisti, nevládní organizace i Dělnická strana sociální spravedlnosti.

Ach, kdyby tak vaše jednotnost mohla vydržet i beze mne, ubezpečuji vás, že bych ráda svůj život položila na oltář vlasti! Protože vás ale dobře znám, vím, že by vám to nevydrželo a v momentě, kdy by Samková zmizela ze scény, zase byste začali mydlit do sebe. Nezbývá proto, než vytrvat a postavit se vám ve zbroji a čelem, což tímto činím.

Nejdříve vy, rasisti, primitivové, nevzdělanci a provokatéři -  vám všem chci říci jedno:

Vy všichni jste naštvaní na Romy/Cikány. Myslíte si, že dostávají zvláštní dávky, či že na dávkách dostávají více než vy za práci, že nemusí pracovat, že se jim vše odpouští a že plní kriminály. Máte jich plné zuby. Každá srážka s nimi, drobnost či nepříjemnost vám pije krev a hlavně energii ke každodennímu pouhému přežití, energii, jejíž nedostatek zoufale pociťujete. Peripetie všedního dne se tak stává onou poslední kapkou, kterou pohár trpělivosti přetéká.

Budete se divit, můj pohár trpělivosti přetéká taky. Mně taky vadí pouliční rvačky, rušení nočního klidu, kapesní krádeže, prostituce šlapek sotva patnáctiletých. Popuzuje mne to k nepříčetnosti. Možná, že dokonce i víc než vám, protože vím o zdrojích těchto odporností – a rozhodně jimi není jen tak zvaný „cikánský zlořád“, ale zákony, které všechny k vytvoření tohoto stavu systematicky vedly.  Jsem přesvědčena, že alespoň 80% tohoto nemusí být, ale že to je UMĚLE UDRŽOVÁNO. Je to hodně tvrdé? Hodně nepravděpodobné? Ptáte se proč? No přece abyste byli naštvaní! Protože když si neuvědomíte, že vy sami jste na tom jen o jeden malinký stupínek lépe než ti nenávidění cigoši, když si neuvědomíte, že stejně jako oni i vy sami prcháte před exekutory, stejně jako oni nemůžete sehnat práci, i vy stejně jako oni vyjdete s platem tak první tři týdny a pak už to nejde, nemůžete se dobrat spravedlnosti, aby vám druhý rodič platil alimenty na dítě, když přicházíte o byt a nemáte na nájem, když naopak svůj hněv obrátíte proti Romům, uniknou praví viníci. Obraťte se na ty, kdo zapříčinili, že není práce, ne na ty, o kterých si myslíte, že nepracují! Nadávejte jim, až práce bude – a oni pracovat nebudou. Pak budu první, do bude s vámi volat, ať bez soucitu třou bídu s nouzí, budu první, kdo navrhne snížení dávek na naprosté minimum. Dnes jsou parametry totálně nefunkční sociální podpory a další tak zvaná „opatření“  nastavena tak, že to jen zvyšuje nenávist proti Romům a jejich situaci to stejně neřeší. Jsem to já, kdo proti tomuto modelu už 25 let protestuje!  Mně je tady pětadvacet dvacet let kažena moje práce. Romové jsou uměle používání jako nástroj manipulace s vámi, a vy se zlobíte na ten nástroj, ne na ty, kdo ten nástroj drží!

Jsem naštvaná, opakuji, o moc více než vy!

Kromě toho, že jsem naštvaná, je mi vás taky líto. Ne takové to „líto“ ve stylu „dejte polívka ta chudá pakáž“, ale líto nad tím, že jste neprohlédli ty strašné věci, které se dějí právě vám. PROTO jsem podpořila svou kandidaturou Úsvit Tomia Okamury. Proto za něj kandiduji – stejně naštvaná, jako vy, proto také pan Okamura moji kandidaturu přijal.

A co vy, páni professores et dottores, vy s citem pro lidská práva, se vzděláním, národní kulturou a osobní i společenskou zodpovědností? Na vás jsem taky naštvaná. A víte proč? Protože jsem dodnes nepochopila, jestli jste jen namyšlení, či zaslepení a lhostejní nebo idealističtí tak, že to hraničí s ignorantstvím. Anebo prostě jen čekáte, až sestoupí z nebe Duch svatý a vše se změní jak kouzelným proutkem? Jste to totiž vy, vaše vlády, kdo jsou u moci posledních 24 let. Od doby Petra Millera nezasedl do ministerského křesla žádný kovář. Byly to vaše vlády vzdělanců, vaše sofistikované úvahy, grantové projekty a koncepce, jejichž výsledkem je zdvojnásobení sociálně vyloučených lokalit jen za posledních deset let, je zde snad 80% nezaměstnanost Romů, romské děti se stále plazí do zvláštních škol, které se jen jmenují jinak, kriminalita utěšeně stoupá a není snad ani jeden ukazatel, ve kterém by se situace romské menšiny zlepšila. O tom, jak se zhoršila situace toho jednoho milionu občanů ČR, kteří jsou dnes dle oficiálních statistik na hranici chudoby, ani nehovoře.

Jak říkával blahé paměti Albert Einstein: když se stejné věci dělají stejně, nelze očekávat, že výsledek bude jiný. Přesto ale vy setrvale lpíte na svých presudohumanistických a pseudoidealistických vizích, které evidentně nevedou k cíli. Dnes se třeba dožadujete znovunastolení ministra pro lidská práva, tedy instituce, která se již – hodnocena svými výsledky – vůbec neosvědčila. A jiné hodnocení než výsledky není ani možné. Vaše dobré úmysly dláždí cestu do pekel, ale vy ji přesto odmítáte opustit. Vaše politika zapříčinila – a to naprosto nejen vůči Romům – více a masovější bídy, než cokoliv v poválečné historii Československa. Ne, zdržte se svého pobouření a přednášek o teroru padesátých let, násilném znárodňování zemědělství, vyhánění lidí ze země či naopak nemožnost z ní odejít, o nesvobodě vyznání, vzdělání, práce či slova. Tyto zoufalé případy znám. Oproti dnešní době však doba, ve které se tato zvěrstva odehrávala, odlišovala jedním: všichni, kdo tehdy žili, věděli, že žijí v umělém nedemokratickém bezprávném, pokryteckém, prostě vezkrze nenormálním světě.

Ovšem vy se nám dnes snažíte namluvit, že to, v čem žijeme dnes, je normální. Že dnešní vámi nastolená realita je norma, která je akceptovatelná a správná, a když nám to vadí, tak to právě vy spravíte – a to stejnými nástroji, jakými jste to pokazili.  Navíc, když má někdo jiný názor, když někdo poukáže na totální nefunkčnost vašich tak zvaných řešení, nařknete jej z rasismu, nacismu, případně populismu a nevzdělanosti tak, jak jste to udělali panu Okamurovi.  Romská intelektuální elita pak dokonce klesla tak hluboko, že když jistá mladá Romka prosazovala jiný názor, tak ji zmlátili s odkazem na „romské tradice“, které jim dovolují zmlátit ženu ocitnuvší se „na ideologickém scestí“.  Pro romské intelektuály je romská žena s jiným názorem „pomýlená“ a je třeba ji mlátit, pro české intelektuály je Okamura populistický blb.