Všichni asi cítíme, že pravda je někde uprostřed. Argumentace pánů Zahradníka a Eyberta o složité práci šumavských samospráv byla přesvědčivá a v podstatě i pravdivá. Ale všichni pláčeme na špatném hrobě. Zákon totiž upravuje chování v národních parcích ČR. Šumava - a to je jádro pudla - je jedním z národních parků. Proto musí ctít pravidla národních parků a tam musí být na prvním místě příroda. Pokud to na Šumavě nejde, jak předkladatelé a obhájci senátních úprav tvrdí, proč je Šumava národním parkem? Stojíme snad o odebrání tohoto titulu a výsadního práva Šumavě? Proč má příroda ostatních NP doplácet na nestandardní podmínky NP Šumava?
Představme si, že obyvatelé Holašovic budou reptat, že si kvůli ochraně svých domů značkou UNESCO nemohou opravit fasádu podle svého - třeba na meruňkou barvu. Vzkážou do centrály, že tady žijí lidé a že mají rádi meruňkovou a tyrkysovou a domečky si budou barvit podle svého. Odpověď by mohla znít asi takto: OK - od 1.1. příštího roku nejste už součástí kulturního světového dědictví a dělejte si, co chcete.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV