Věc, kterou tady budu jako zpravodaj prezentovat, je věcí nesmírně důležitou a nesmírně vážnou. Je to věc obrany tohoto státu, je to věc obrany této vlasti, ve které žijeme, základní norma, která se nazývá branným zákonem. Nikdy v minulosti když jsem vystupoval v této Sněmovně, jsem nemluvil s větší vážností. Vždycky jsem byl připraven na věci, které souvisí s tematikou, kterou jsem reprezentoval, ale toto tak vážné téma jsem nikdy před sebou neměl.

Dámy a pánové, chci předně zdůraznit, že branná povinnost státních občanů České republiky po vytvoření profesionální armády z našeho právního řádu nikdy nevymizela, nadále trvá. Branný zákon z roku 2004 s ní nadále počítá a vztahuje se na všechny občany ve věku 18 až 60 let, i na ženy, a to zejména z džendrových důvodů. Zákon totiž aplikuje princip rovných příležitostí mužů a žen.

Velmi se omlouvám, ale jde o vážné téma. Prosím kolegy, aby tomu opravdu věnovali pozornost.

Podle dosavadní právní úpravy je doplňování armády možné až ve chvíli, kdy vláda vyhlásí tzv. stav ohrožení státu. První odvedení občané by byli ale k dispozici až zhruba po 72 dnech a následně by musel ještě proběhnout jejich výcvik, což je v případě reálné hrozby příliš dlouhá doba. Proto novela branného zákona, kterou předložila tato vláda do Parlamentu, obsahuje možnost zahájit na základě nařízení vlády odvodní řízení ještě před vyhlášením stavu ohrožení státu.

Dámy a pánové, zkusme se na to podívat z jiného úhlu pohledu: co je to branná povinnost? Je to povinnost občana plnit úkoly ozbrojených sil České republiky, zahrnuje povinnost občany podrobit se odvodnímu řízení a plnit další povinnosti stanové branným zákonem. Branná povinnost vzniká občanovi dnem následujícím pod dni, v němž dosáhne věku 18 let a zaniká dnem dosažení věku 60 let nebo i dříve z důvodů uvedených v branném zákoně.

Cituji a definuji brannou povinnost ze stávajícího zákona z roku 2004. V této Sněmovně pro tento zákon v roce 2004 hlasovalo 140 poslanců, kteří dali důvěru verzi, že odvody budou až v době, kdy dojde k válečnému napadení státu. Promiňte mi výraz nesmysl, to nezvládneme.

Tato vláda po chvílích dlouhé trpělivosti, po jedenácti letech přišla s návrhem, že je třeba z odpovědnosti k branné povinnosti k státu něco udělat. Neříkám, že návrh není ještě dále diskutovatelný, vrátím se k tomu v závěru, kdy vám doporučím, abychom to do druhého čtení pustili a diskusi ještě provedli. Neříkám, že můžeme najít varianty řešení, které nebudou tak přísně regiozní, nebudou říkat, že v 18 letech půjdeš k odvodu. Možná dospějeme ke kompromisu, že půjde o dobrovolnou brannou povinnost, a to nejen z úrovně mužů, ale i žen. Možná to bude kompromis, který nám řekne, s jakou kvantitou lidí jsme schopni se setkat a zda tato kvantita odpovídá představě válečné kondici naší armády. Válečná kondice je něco jiného než práce v míru, kdy máme 17 tisíc vojáků z povolání a ještě je trochu povýšíme. To ale není ta dostatečná základna pro to, abychom dokázali úkoly v době válečného napadení splnit.

Dámy a pánové, tato společnost po jedenácti letech tzv. hluchoty v oblasti branné povinnosti je rozložena. Dovolte mi, abych vám ocitoval názor bývalého vojáka z povolání:

Nikdy nebudu hájit a chránit zájmy České republiky tímto násilnickým militantním způsobem. Byť se novela zákona schovává velmi pečlivě do hávu dobrovolnosti a třeba i obrany, dav je připraven elitami tohoto světa na jednoznačné ano. Přece je to naše povinnost chránit zájmy své republiky. Má povinnost rozhodně ne. Další zkoušky odevzdanosti vědomí českého národa je tady. Vždyť ten, kdo nechrání tímto způsobem zájmy České republiky a své rodiny, není Čech a není vlastenec. 

Ano, sám za sebe vystupuji z této davové a masové manipulace a říkám ne! Tímto způsobem rozhodně ne! A pokud je toto měřítkem pro získání odznaku vlastence, dobrovolně a zcela vědomě se ho zříkám. Zájmy svojí rodiny nebudu nikdy chránit násilnickým způsobem, byť se jednalo o čistě tzv. obranu šikovně schovanou a spletenou myšlenkami na bojové akce. Kam až musíme klesnout k tomu, abychom pochopili, že jsou naše kroky destrukční a ne tvořivé.

Stydím se za to, že jsem Čech. Stydím se za svoji nezodpovědnost, kterou jsem vyslovil při zvolení těchto zákonodárců. Konec konců jsem byl i tím, díky kterému tam dneska jsou. Jak jsem mohl být tak bláhový a naivní?"

Dámy a pánové, toto je názor bývalého vojáka, občana České republiky. Myslím si, že je to dostatečná výzva za to, abychom konečně s branným zákonem a s brannou povinností udělali něco, co bude pro český stát reálné, tvořivé a odpovědné. Já vás prosím, abychom zákon, branný zákon propustili do druhého čtení k odborné diskusi v jednotlivých výborech.