V Parlamentních listech běží už několik dní velmi zajímavá a podnětná debata o stavu českého školství. Diskuse začala nejprve jen jako odborný spor o (ne)přínosnost víceletých gymnázií pro náš vzdělávací systém. Postupně se ale dotýká i zcela zásadních fundamentů systému. Na pozadí zítřejší stávky učitelů bych k této polemice přidal několik svých poznámek. Ještě předtím si však – čtenářům pro srovnání – dovolím upozornit na myšlenky svých předchůdců. Polemiku o gymnáziích otevřela odvážně Marie L. Neudorflová (její článek je k rozkliknutí ZDE). Následně jí oponoval profesor Ivo Budil (k přečtení ZDE) a Milan Barna se naopak postavil na stranu Neudorflové (jeho text lze nalézt ZDE). Čtvrtý účastník diskuse, nezávislý sociolog a publicista Petr Hampl, se domnívá, že pře nemohou vést k dobrému výsledku. Řeší se podle něj totiž něco daleko hlubšího, kde žádná gymnaziální reforma nepomůže. O co tedy Hamplovi jde, se čtenář dozví ZDE.

Nikdo nám nic necpal do hlav

Jsem rozhodným zastáncem dobrého ohodnocení učitelů. Sám jsem měl ve svém životě mnoho skvělých pedagogů na všech úrovních škol. Rád na ně vzpomínám a vděčím jim za mnohé. Jejich odborné a lidské působení by se dalo vyvažovat zlatem. Tyto osobnosti měly jeden společný rys. Byla jím skutečnost, že i v režimu socialistického školství, a přitom při vysoké úrovni vzdělávání, byli dokonale apolitičtí. Učili nás s maximální snahou o objektivitu a nadhled. Vím, že nás naučili nejen perfektně znát faktickou stránku jejich odborností, ale současně nám vštípili i umění kritického myšlení, schopnost vidět věci z různých úhlů pohledu, pochybovat, ověřovat si informace z více zdrojů. Mimo jiné předměty jsem maturoval také z matematiky a přežil jsem to. Na univerzitě pak k nám naši ctění učitelé byli naprosto nemilosrdní do doby, dokud jsme nesplnili přísné požadavky jejich kursů. Poté se z nich stali úžasní kolegové. Žádný z vyučujících nám ale „necpal“ do hlav, že máme místo vyučování jít protestovat proti tomu či onomu, nikdo nerelativizoval a nezpochybňoval historii a tradice našeho národa. Byli to do jednoho vlastenci.

Je snad pražský pirátský radní Vít Šimral jezdcem apokalypsy?

Dnes je situace bohužel úplně jiná. Ideologizace výuky je na postupu, stejně tak jako preference nevzdělávacích aktivit na úkor samotného vyučování a vzdělávání se. To je nepřijatelné a z hlediska budoucnost i velmi nebezpečné. První hořké plody už sklízíme v podobě propadu úrovně znalostí našich žáků a studentů v mezinárodních srovnávacích hodnoceních. Trávit čas stávkováním namísto výuky rozhodně není způsob, jak zvýšit vzdělanost národa a připravit se na všechny zásadní výzvy budoucnosti a neúprosné mezinárodní konkurence. Kdo chce demonstrovat, ať tak činí ve svém volném čase a po splnění ostatních povinností. Je velmi těžké v tomto smyslu na naše děti apelovat, když naopak například pražský pirátský radní pro školství Vít Šimral ředitele podřízených středních škol vyzývá k tomu, aby účast svých studentů na klimatických „stávkodemonstracích“ všemožně podporovali a tolerovali.