Šlo zejména o příznivce malých vlasteneckých stran, tzv. podměrečných, tedy těch, které neměly šanci dostat se v celostátním měřítku přes 5 % hlasů, aby vstoupily do sněmovny. Obvyklým argumentem mých oponentů byly argumenty jako svoboda volby, demokratické právo podpořit stranu, které věří a tak podobně. Snažil jsem se jim vysvětlit, že hranici pro nárok na státní příspěvek, která je zisk 1,5 % ze všech odevzdaných hlasů tak jako tak prolomil minimální počet z nich. Průměrný zisk hlasů těchto malých stran byl mezi 0,3 - 0,8% hlasů.

Technologie propadu hlasů a jeho důsledky

Vedle stran a hnutí, které existovaly již delší dobu, se objevily i účelově zřízené nové strany „na jedno použití“, většinou kopírující určitou část programu SPD. Celkem se tedy na vlasteneckém programu prezentovalo 17 dnes samozřejmě mimoparlamentních stran a hnutí. Počet vlasteneckých hlasů, který takto nejprve propadl, byl tehdy skoro 5%. Bylo to těch chybějících 5 %, které umožnily ČSSD vstup do vlády. Odpovědnost za vše, co vláda s účastí ČSSD napáchala na naší zemi, jednoznačně nesou i ti voliči, kteří promrhali své hlasy.

Protože podle tehdy platného volebního systému byl uplatněn tzv. d´Hondtův přepočet hlasů na mandáty, ve kterém byly hlasy stran a hnutí s celostátním ziskem pod 5 % hlasů, přerozděleny vítězným stranám.

Můj argument, že voliči těchto malých mimoparlamentních stran de facto volí ANO, nebyl vyslyšen.

Výsledek jsme viděli všichni. Hlasy malých stran propadly ve prospěch vítězů voleb. Dle našeho detailního propočtu v důsledku tohoto stavu – a kandidatury subjektů bez sebemenší šance na relevantní volební výsledek – přišlo hnutí SPD o zisk dalšího mandátu minimálně v osmi volebních krajích, tzn., že jeho zisk mohl naprosto reálně být nikoli 22, ale 30 mandátů…I podoba vlády mohla být jiná.

Anatomie propadu hlasů aneb Kdo byl kdo

O tom, že se v drtivé většině případů těchto ministran jednalo o zcela účelovou kandidaturu, a nikoli o vážně myšlený krok a přirozenou součást existence plně funkční a pracující politické organizace reálně usilující o získání určitého podílu na politické moci, svědčí samotný přehled těchto subjektů a fakt, že v období mezi volbami do Sněmovny v roce 2017 a letošními volbami tamtéž nevyvíjejí prakticky žádnou politickou činnost, nerozvíjejí program, nevstupují do politické debaty: