Evropská komise prezentovala v úterý zprávu o stavu právního státu v členských zemích EU. (Dostupné mj. zde). Místopředsedkyně EK Věra Jourová během svého vystoupení vyřkla mnoho prázdných slov, neustále se oháněla slovy demokracie, práva, svobody, právní stát a podobně, ale smysl celého jejího projevu by se dal shrnout do věty: Vy, členské země, budete poslouchat příkazy orgánů Evropské unie, jinak uvidíte. Jourová doslova řekla: „Demokracie po celém světě čelí útokům na systémy a instituce založené na pravidlech EU. Máme nástroje, jak zasáhnout proti porušování našich společných hodnot“. To není nic jiného, než vyhrožování a vydírání s poukazem na to, že „provinilcům“, rozuměj zemím, které se v řadě pro sebe zásadních věcí chovají autonomně, podle svých vlastních potřeb a zájmů, budou kráceny na příjmech z fondů EU. Což vzápětí ve svém projevu potvrdila ultimátem adresovaným Polsku ve stylu – buď se podrobíte verdiktu Soudního dvora EU a změníte svůj zákon o soudcích, anebo zapomeňte na peníze z unijních fondů. Což by bylo zejména pro polské zemědělce docela smrtící.

Jourová, a spolu s ní všichni ostatní europapaláši ale stále zapomínají, že oni nejsou vlastníky těch „evropských“ peněz. Jde o peníze, které do evropské kasy sypou každoročně členské země (resp. jejich občané a podnikatelé v roli daňových poplatníků), aby následně byly postaveny do role žebráků, žadonících o pár drobných z tohoto balíku peněz, z něhož nekonečné sumy jdou především na udržování unijního administrativního aparátu, čítajícího mnoho desítek až stovek tisíc zaměstnanců a spolupracovníků, nákladné nemovitosti a jejich provoz a opulentní mejdany o ničem, nazývající se vznešeně summity, z nichž zpravidla nevzejde nic jiného, než stanovení termínu příštího summitu. To nemůže nepřipomenout Brežněvovu doktrínu omezené suverenity ve státech RVHP a Varšavské smlouvy. Ta znamenala, že když se nějaký socialistický stát odchýlí od linie socialismu, ohrožuje tím celé socialistické společenství. Však jsme před pár dny rovněž z vysokých evropských úst slyšeli, že kdo odporuje rozhodnutí EU, staví se proti EU a proti chimérickým „evropským hodnotám“.

Kdybych to chtěl zlehčit, řeknu, že to silně připomíná bizarní profesorku Dolores Umbridgeovou z Harryho Pottera, jež proslula názorem, že „kdo zpochybňuje názory její, jako by zpochybňoval celé Ministerstvo kouzel a dokonce i samotného ministra Popletala“. Jenže v našem případě nejde o pohádku, v níž nakonec vždycky všechno dobře dopadne a kde hrdinové a padouši jsou na první pohled rozlišitelní. Tady se nám představuje skrze ústní dutinu Věry Jourové architektura pomalu, ale jistě rostoucí byrokratické rozhodovací diktatury nikým nevolených (samozvaných) Popletalů, likvidujících ty opravdové hodnoty evropských zemí, jejich historii a kulturní a jiná specifika, aby je nahradili souborem nařízení a pravidel nemajících žádný jiný, než mocenský důvod a dopad.