Vážené dámy, vážení pánové, vážení členové vlády.

Náš postoj k přijetí Severní Makedonie do NATO jsem nastínil již během prvního čtení. Dnes bych rád tyto okolnosti rozebral trošku podrobněji. Ona totiž ta věc není tak jednoduchá, jak vypadá na první pohled, a považujeme za svoji povinnost, nás poslanců, upozornit na všechny aspekty, dokud je čas. Rád bych zdůraznil, že postoj nás, poslanců SPD, i postoj České Republiky k republice Severní Makedonie je a byl přátelský. Chováme velký respekt k tomu, jak se vypořádala s nelehkým dědictvím rozpadu Jugoslávie a se všemi peripetiemi vývoje na západním Balkáně od té doby. Obdivujeme také její nesmlouvavý a velmi konkrétní boj proti nelegální migraci, kde nese tíhu jedné z hlavních migračních tras. Jsme toho názoru, že máme a musíme Severní Makedonii pomáhat. A podle našeho názoru bychom jí mohli pomáhat víc, silněji a efektivněji než dosud.

Otázkou je, jestli takovou pomocí bude naše podpora jejího vstupu do NATO. O tom máme pochybnosti. Stojí za to připomenout, že vstup Severní Makedonie do NATO dosud neratifikovalo více států kromě České republiky, takže náš rezervovaný postoj by rozhodně neohrozil termín vstupu, protože se na nás nečeká. Nevisí to prostě jenom na České republice. Česká republika se vždycky k Makedonii chovala kolegiálně a přátelsky. Bylo to Řecko, které skoro 30 let blokovalo jakoukoliv možnost vstupu do NATO, a proto jsme všichni uvítali Prespanskou dohodu, která byla přijata mezi Řeckem a Makedonií o změně názvu na Severní Makedonii, které prolomila tuto blokaci.

Nicméně, jak už jsem řekl ve svém projevu během prvního čtení, v řeckém parlamentu Prespanská dohoda prošla většinou pouhých tří hlasů. Navíc je odmítaná zhruba polovinou řecké populace, a to někdy velmi emotivně. Víme, že v době hlasování proti ní v Aténách probíhaly rozsáhlé demonstrace. Ve vztahu k Prespanské smlouvě je rozdělena i makedonská společnost a politická scéna. Současná opozice označuje smlouvu jako protiústavní, příslušné parlamentní hlasování blokovala. Je tedy otázkou, jak se opozice zachová v případě, že v budoucnu převezme exekutivní moc. A s ohledem na tyto okolnosti a perspektivy je skutečně obtížné hovořit o nějaké stabilitě v řecko-makedonských vztazích. Pro jakoukoliv alianci nemůže být nic horšího nez napjaté vztahy mezi jejími členy, zejména jsou-li negativně zatíženy historickými resentimenty a pocity vzájemných křivd. Známe v moderních dějinách několik takových případů, například Severní Kypr a víme, k čemu také napětí může vést a kam až může eskalovat. V takovém případě by totiž byla zcela nabourána základní idea i účel existence NATO, které je úzce spjato s důvěrou mezi jednotlivými partnery.

Podívejme se na vnitřní situaci v Makedonii a v jejím blízkém okolí. Téměř třetinu makedonské populace tvoří etničtí Albánci, kteří se netají, že jejich dlouhodobým cílem je nejenom široká autonomie, ale i případné odtržení od Severní Makedonie a následné spojení s Kosovem i s Albánií a vytvoření takzvané Velké Albánie. A zde se nejedná pouze o verbální proklamace. Už v roce 1992 krátce po vzniku samostatné Makedonie například radikální křídlo albánské menšiny zorganizovalo referendum, ve kterém 90 % albánských obyvatel se vyjádřilo pro nezávislost a vyhlásili nelegální autonomní republiku Iliridu.

Na přelomu tisíciletí vyvolali Albánci v zemi dokonce ozbrojené povstání, které bylo zastaveno pouze za pomoci mezinárodních ozbrojených sil včetně NATO. Další nepokoje a etnické střety se odehrály v letech 2012 a 2015, kdy mimo jiné v hlavním městě Skopje probíhaly demonstrace přecházející až v rabování a další násilí. Při přestřelce mezi ozbrojenci a policií v městě Kumanovu zemřelo 22 lidí. A můžeme si připomenout poměrně nedávný výrok bývalého makedonského exprezidenta Ivanova, že albánská platforma podrývá suverenitu, územní celistvost a nezávislost Makedonie.

Podle studií významných balkanologů, například Přemysl Rosůlek uvádí, že albánské etnikum je permanentně a dlouhodobě radikalizováno ze zahraničí, zejména z Kosova, ale i z Bosny, a to ve smyslu masívní islamizace. Doslova uvádí: "V posledních letech byla zaznamenána mezi Albánci a Makedonií zvýšená aktivita vahabistických kruhů, patrně podporovaná z Blízkého východu." Jde mimo jiné i o indoktrinaci mladých makedonských Albánců v náboženských školách, v madrasách a výjimkou není ani jejich účast v bojích na straně Islámského státu. Tato skutečnost se v případě makedonského členství v NATO může stát - a obdobné zkušenosti tu jsou - další rozbuškou nebo záminkou regionálního terorismu či praktik krevní msty, kdy se pro islamisty v regionu stane Makedonie jako člen nepřátelské aliance, mající na rukou krev jejich bratrů ve víře v jejich očích legitimním cílem násilných akcí.

Další záležitostí je i možnost, že na základě demografických studií v průběhu jedné, maximálně dvou generací albánské etnikum převýší etnikum slovanské a nastanou etnické konflikty. Zde je velmi zajímavý rozbor právě v knize Albánci a makedonská republika jmenovaného balkanologa Přemysla Rosůlka. Doporučuji, koho to zajímá. Skutečně to stojí za to přečíst.

Koneckonců i pan premiér Severní Makedonie, který je dnes zde přítomen, si určitě pamatuje nepokoje v roce 2017, kdy dav vtrhl do parlamentu a sám pan premiér byl tenkrát zraněn. Takže z výše uvedených skutečností je jasné, že zde existuje reálná možnost vypuknutí docela závažných sporů mezi členskými zeměmi NATO, Řeckem a Albánií a potenciálním členským státem Severní Makedonií. A to nehovoříme o možnosti vypuknutí širšího vojenského konfliktu, do kterého už by mohly být zapojeny další regionální mocnosti jako Turecké a podobně, které má speciálně v tomto regionu své zájmy.

Podle našeho hlediska tedy pro přijetí Severní Makedonie do NATO nejsou splněny minimálně dva důležité parametry, a to je vnitrostátní stabilita a stabilita a bezpečnost v nejbližším regionu. Z toho důvodu jsme přesvědčeni, že souhlasit se vstupem Severní Makedonie do NATO by bylo minimálně velmi nezodpovědné.

Teď se podívejme z druhé strany, co by vstup do NATO znamenal pro Severní Makedonii. Za prvé je zde povinnost investovat dvě procenta ročního HDP do obranného rozpočtu, což může pro Severní Makedonii být velká ekonomická zátěž s ohledem na její nízký počet obyvatel a i na ekonomiku. (Poslanec Kobza se obrací na předsedajícího.) Pane předsedající, tady se fakt nedá pracovat.

Je tedy pravděpodobné, že Severní Makedonie nebude schopná nebo ochotná přispívat tato dvě procenta do rozpočtu NATO. A pak se stane v podstatě dlužníkem USA. Za druhé je nanejvýš pravděpodobné, že Severní Makedonie bude přinucena postupně přezbrojit na standardy NATO, což většinou představuje americkou nebo západoevropskou vojenskou techniku místo té dosud užívané, a tato změna také bude znamenat nemalé náklady, které bude mít Severní Makedonie problém unést. Za třetí, a to je také naše česká zkušenost, může se stát, že členství v NATO bude znamenat, že vlastní armáda přestane prioritně chránit své území, ale naopak bude investovat nemalé prostředky do výbavy, výzbroje a výstroje pro zahraniční mise a pro cvičení, které vojáky na takovéto mise budou připravovat. Severní Makedonie také může být vyzvána k přípravě vlastního území pro přejezdy spojeneckých armád. To znamená například rekonstrukce a posílení mostů a silnic, což také je velmi nákladná záležitost. Můžeme počítat i s tím, že se může objevit snaha ze strany NATO umístit na území Severní Makedonie základnu některého ze spojeneckých států. Asi tušíte kterého. Zapojení do zahraničních misí a případné umístění základny na území Severní Makedonie v důsledku může paradoxně výrazně zhoršit její bezpečnostní situaci. Výsledkem by bylo, že by občané Severní Makedonie mohli být ohroženi útoky příslušníků daného v ten moment napadeného či okupovaného státu a její města se mohou stát primárním cílem pro případný úder teroristů anebo mstitelů ze států například na Blízkém Východě. (Hluk v jednacím sále přetrvává.) To je velké riziko hlavně dnes, kdy se nedaří zvládat krize nelegální migrace do Evropy, a za situace, kdy podle hlášení a zpráv například Bundes Nachrichten Dienst se mnoho džihádistů už pohybuje po Evropě v rámci Schengenského prostoru.

Naše doporučení tedy zní, aby Severní Makedonie setrvala v pozici takzvané přizvané země, která tím pádem nemá všechny povinnosti vyplývající z členství v NATO. Je to z toho důvodu, že se domníváme, že vstup do NATO by uškodil hlavně samotné Severní Makedonii, a závažné problémy, které teď v oblasti a u nich doma jsou jakkoliv potlačené, vyplavou na povrch s daleko větší razancí. Navrhujeme tedy Severní Makedonii nabídnout širší spolupráci ve vztahu k řešení otázek migrační krize, jak se to ostatně už děje, tedy především policejní spolupráci, případně financování společných projektů. Určitě by byla žádoucí a potřebná výměna know-how a zkušeností z oblasti obrany. Vhodná by byla i úzká spolupráce obou našich států v oblasti vědeckých nebo studijních projektů. Je toho mnoho, co může zlepšit provázanost Severní Makedonie s Českou republikou a dalšími státy. Skupina V4+ je samozřejmě velmi důležitou platformou pro tuto spolupráci. Máme společné historické a kulturní dědictví a je vhodné na něj navázat.

Dámy a pánové, dovolím si tedy vyzvat vás k uvážlivosti a k opatrnosti při hlasování o přístupu Severní Makedonie k NATO, protože, jak jsem právě řekl, ani region, ani tato země na to podle našeho názoru ještě nejsou připraveny, a naopak, abychom se soustředili na to, jak jim pomoci dál a jakým způsobem prohlubovat naši spolupráci, protože v tom vidíme priority našeho vztahu k Severní Makedonii.

Já vám děkuji za pozornost.