Děkuji, pane předsedající. Já předpokládám, že těch 20 minut možná ani nevypotřebuji, ale přece jenom jsem si říkal pro jistotu, aby mi ta minuta nechyběla. 

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, poslední mohykáne. Dobrý podvečer. Dovolte mi říct několik slov k tomu veskrze špatnému a protidemokratickému návrhu vlády a pana ministra kultury Baxy z ODS na změnu způsobu volby členů Rady České televize a Rady Českého rozhlasu. Vzhledem k tomu, že z obou těchto médií se staly vyloženě propagandistické kanály, tak ta otázka volby členů Rady začíná být velmi důležitá, a já si myslím, že ta diskuse, kterou k ní tady vedeme, že je velmi opodstatněná, a řekl bych, až nutná.

Pan ministr o svém návrhu řekl, že novely zákona o České televizi a Českém rozhlasu posilují nezávislost veřejnoprávních médií. Zapojení Senátu do voleb mediálních rad posiluje odolnost veřejnoprávních médií vůči vnějším politickým tlakům. Konec citátu. Já si myslím, že to je, kulantně řečeno, nepravda až nesmysl. Jak může již tak velmi pochybnou nezávislost veřejnoprávních médií posílit jejich další brutální politizace? Vždyť ta média už dávno nejsou objektivní, nezávislá ani apolitická. Informují podle jasných direktiv, informují jenom o pečlivě vybraných událostech. O některých se nedozvíme vůbec nic. O druhých do nás tlačí horem dolem nějaké srdcervoucí, srdcervoucí scény, o kterých se potom dovídáme, že kolikrát pochází z úplně jiného teritoria. Ale rozhodně je nemůžeme považovat za nezávislost.

Jak by tuto nezávislost mohlo posílit to, že významnou část jejich členů bude volit v současné době politicky jednobarevný Senát, který sice má prakticky trvale nulovou důvěru veřejnosti, a kde vítězné senátní kandidáty v jejich volebních obvodech nevolí ani desetina oprávněných voličů. Takže o jaké odolnosti to pan ministr mluví? Možná o odolnosti vůči objektivitě a vyváženosti veřejnoprávního vysílání. To je velice pravděpodobné, a to je asi to, co vidíme dneska na vlastní oči. Počet členů Rady České televize se má podle vládního návrhu navýšit ze současných 15 na 18, čili další tři placená místa. A jsou to místa, která jsou placená z peněz občanů, daňových poplatníků. V době bezprecedentního růstu veřejného zadlužení rozšiřovat jakýmkoliv způsobem státní správu nepovažuju za nejvhodnější způsob už jenom z toho důvodu, jakým způsobem je to potom prezentováno veřejnosti, která sama se musí hodně ohánět, aby na konci měsíce se jí potkala černá čísla, nezůstali někde v dluhu. A situace vypadá, že bude ještě náročnější. Toto rozhodnutí nemůžeme rozhodně považovat za odpovědné, když probíhá v době sociální a ekonomické krize, v době enormního a raketového zdražování, kdy značná část občanů už podle aktuálních průzkumů již v podstatě nevyjde se svými měsíčními příjmy a dávno už čerpá ze svých rezerv, pakliže už je nemá vyčerpané.

Tato vláda, která o sobě lživě prohlašovala, že je vládou rozpočtové odpovědnosti, si zřizuje nové pašalíky pro své nominanty a klienty. Takže já bych rád se zeptal pana ministra, kolik toto navýšení počtu křesel bude stát občany a odkud na to vezmete, když ve všech případech, kdy jde o pomoc lidem se zvládnutím dopadů zdražováním, růstu energií a podobně křičíte, že v rozpočtu nejsou peníze.

Šest z těchto 18 členů Rady České televize má napříště volit Senát. Tedy plnou třetinu, ačkoliv volební účast v senátních volbách, hlavně v jejich druhém kole je i oproti sněmovním volbám sotva šestinová. Navíc v nich volí titíž lidé, kteří hlasují rovněž v jediných relevantních a vypovídajících volbách, totiž ve volbách do Poslanecké sněmovny. A právě v těchto volbách se plně vypovídajícím způsobem ukazuje, jaké je rozložení názorů a preferencí ve společnosti. Je proto logické, že mediální veřejnoprávní rady volí právě a jedině Poslanecká sněmovna. Nemá smysl Senátu a senátním voličům udělovat další neoprávněná privilegia a navíc hledat pro Senát další umělé kompetence, aby jeho zastánci mohli obhajovat existenci Senátu i do budoucna. Rada Českého rozhlasu bude mít sice do budoucna i nadále devět členů, ale tři z nich budou opět vybírat senátoři, aby bylo i rozhlasové vysílání pod nezávislou politickou kontrolou pětikoalice, těch jediných správných liberálních demokratů.

A je zde i další totálně protidemokratická a možná i protiústavní záležitost. Vláda navrhuje, aby kandidáty do obou rad, televizní i rozhlasové, směly do budoucna navrhovat už jen organizace, instituce a spolky, které existují minimálně 10 let. Má to prý podle důvodové zprávy vyřadit účelově zakládané spolky. Já mám takový pocit, že si z nás dělají legraci. To považujete za účelově založený spolek třeba organizaci, která bez koruny z veřejných dotací pomáhá sociálně slabým, seniorům nebo tělesně postiženým a podobně, a existují a tvrdě pracují, řekněme sedm, osm nebo devět let? Řekněte to těm lidem do očí, že to je nějaká účelově založená organizace, aby po devíti letech práce mohli navrhnout nebo nemohli navrhnout kandidáta do Rady ČT nebo Českého rozhlasu. Tady absolutně chybí jakákoliv věcná argumentace. Abyste na dalších šest let tímto způsobem ovládli veřejnoprávní média, jste ochotni udělat doslova cokoliv. Je dobře vidět, že jste na nich doslova životně závislí. Je to totiž právě politická a názorová jednostrannost a nevyváženost zpravodajství a publicistiky veřejnoprávních médií, co vás drží v sedle, a to hlavní, co vás také dostalo k moci. Není to důvěra občanů, a vy to dobře víte. Proto chcete použít takovou, řekl bych, lstivou, nedemokratickou a i protiústavní selekci, co se týká podmínek pro subjekty navrhující kandidáty právě do těchto mediálních rad.

Pokud vládní návrh zákona projde, nebude už možné rovněž odvolat Radu České televize ani Radu Českého rozhlasu jako celek, jako je tomu doposud.

Sněmovna, a samozřejmě nově i vámi protěžovaný Senát, budou moci hlasovat už pouze o případném odvolání jednotlivých radních, a to pouze těch z nich, které příslušná komora zvolila. To znamená kandidáty, které zvolil Senát, může odvolat opět jenom Senát. A kandidáty, které zvolila Sněmovna, může odvolat jenom Sněmovna. Takže je to v podstatě asi jako z pozicí Senátu, kdy pouze Senát může zrušit Senát, tak pouze Senát bude moci odvolat svoje lidi z Rady České televize a Českého rozhlasu.

Úžasné. Možná, že se za chvíli dočkáme i toho, že navrhnete rozdělit i samotné mediální Rady na jejich dolní a horní komory. A dále předkladatelé nepředpokládají, že by třeba začala být tato novela, pokud projde, účinná až po dalších volbách do Sněmovny, nebo aspoň po prvních senátních volbách po nabytí účinnosti změněného zákona. Ne. Pětikoalice chce všechno hned. Teď hned. Já mám dvě malé děti, je to to samé v bledě modrém, také chtějí všechno hned. Takže nově vznikající nová funkční místa v Radě České televize, které Senát obsadí, stejně tak jako další tři místa, která se v Radě České televize uvolní nejdřív, aby třetinu této Rady usurpoval, v co nejbližším možném termínu. U Rady Českého rozhlasu se mají zase losem určit ta místa, která připadnou Poslanecké sněmovně a která Senátu.

Mimochodem, to není tak špatný nápad ani pro volbu Senátu jako takového. Co kdybychom senátory losovali? Ušetřilo by se dost peněz za volby. Jednoznačně by to vyšlo mnohem levněji, než současný stav, ušetřili bychom potřebné desítky milionů korun a legitimita vylosovaných senátorů v prvním i druhém tahu losování by nebyla o mnoho nižší, než nyní. Minimálně co se týče mandátu, který mají. A rozhodně by šlo i o spravedlivější způsob ustavení Senátu, než jak je tomu dnes. Jeho vylosované složení by mnohem reálněji odráželo rozložení politických nálad ve veřejnosti, než teď, kdy ke druhému kolu senátních voleb většinou chodí v podstatě už jen širší rodiny kandidátů a možná i jejich straničtí kolegové. Ale vraťme se k meritu věci.