Vážené dámy, vážení pánové, vážení páni ministři, pane premiére, ministře, hosté,

já bych chtěl navrhnout dva body na tuto schůzi. Ten první bych napsal: Pomoc Pákistánu postiženému těžkými záplavami, protože, jak víte, minulý týden postihly Pákistán v rozsáhlých oblastech těžké záplavy, které postihly zhruba 350 tisíc lidí, kteří zůstali nejenom bez přístřeší, ale také bez potravin a především bez pitné vody, protože plošné záplavy mají jednu takovou zvláštní vlastnost, že je všude plno vody, ale v podstatě nemáte vodu, se kterou můžete pracovat, kterou můžete pít, ve které se můžete umývat, protože všechno je infekční, protože ta voda vlastně spláchne úplně všechno od řekl bych živočišných produktů, až po chemická hnojiva, až po různé pesticidy, herbicidy a podobné látky.

Takže já bych velice rád poprosil Sněmovnu, aby projednala tuto záležitost, protože se jedná o velmi aktuální, velmi řekl bych nouzový stav, který teď Pákistán prožívá. A myslím si, že Česká republika by neměla zůstat stát stranou, protože už řada států se přihlásila s pomocí, a zejména co se týče zásobování potravinami, léky, prostředky na dezinfekci vody a vůbec takovou tou základní nouzovou infrastrukturou na vodu, to znamená nádrže, ve kterých je možno tu vodu chemicky zpracovávat, až po agregáty, které jsou schopny dávat vodu, která je čistá, aby byla schopna použití pro kojence a pro nemocniční účely. Domnívám se, že tato záležitost, byť ve víru současných událostí zůstává poněkud stranou pozornosti, by neměla uniknout naší pozornosti a myslím si, že Sněmovna by měla vyjádřit této pomoci podporu. A rád bych tento bod zařadil na středu po pevně zařazených bodech.

Druhý bod, který bych si dovolil navrhnout, jsem nazval agrese Ázerbájdžánu proti Arménské republice. Dvanáctého září ázerbájdžánská vojska napadla území svrchované republiky Arménie z východního směru v sedmi směrech a obsadila část území, až do 15. září, kdy začalo platit příměří, které bylo víceméně vynuceno i tlakem okolních zemí. Nicméně tato agrese za sebou zanechala 500 mrtvých, zanechala stovky zraněných a zanechala za sebou také 53 zajatých Arménů, kteří zůstali v rukách ázerbájdžánské armády.

Tato záležitost by také neměla zůstat stranou pozornosti, protože jako každá agrese musí dojít jednoznačného odsouzení. Naše vláda i Sněmovna by se měly zasadit o to, aby z příměří bylo dosaženo míru, kdy vojska Ázerbájdžánu se vrátí za mezinárodně uznávanou hranici, kdy budou propuštěni zajatci a kdy samozřejmě dojde k náhradě škod, které tento útok způsobil. Rád bych připomněl, že tento útok byl proveden bez vyhlášení války, bez vyhlášení jakéhokoliv stavu nepřátelství ze strany Ázerbájdžánu a už takto těžce zkoušená Arménie po válce o Náhorní Karabach dostala další poměrně nepříjemnou ránu, se kterou se musí vyrovnat. Takže prosil bych tento bod zařadit na pátek jako první bod po pevně zařazených bodech.

Děkuji vám.