Není zvláštní, že násilí v členských zemích EU je pro vedení EU přípustné, zatímco násilí mimo EU bruselští vrchnostové odsuzují a volají po sankcích? Není podivné, že 250.000 demonstrujících proti českému premiérovi jej nechalo naprosto klidným, zatímco v případě Běloruska volá po opakování voleb? Není to snad naprosto arogantní vměšování do vnitřních záležitostí cizího státu?

Kdo to celé vlastně manipuluje? Stačí se podívat na stránky běloruské opozice, kterou však zřídili a vedou přední čeští lidskoprávní aktivisté (viz zde), tam to všechno je.

Dobře se podívejte, kdo platí těch 4,5 milionu českých peněz pro tzv. transformaci: jsme to my všichni, protože si na to náš stát musí půjčit, aby naši aktivisté a neziskovky (zejména notorický Člověk v tísni) mohli rozvracet běloruský režim. Další milion na rozvracení přišel od National Endowment for democracy, kterou financuje americký kongres a řídí CIA. Český stát tedy společně s americkou neziskovkou National Endowmnent for democracy nepokrytě podporuje a financuje aktivisty, kteří se již dlouho snaží běloruský stát rozvrátit. Je to snad v pořádku podle standardů EU? Na běloruském případě je jasně vidět, jak je systém tzv. lidských práv EU pokrytecký, falešný a slouží mocenským zájmům.

Podle mne jsou všechny volby manipulované, otázka je jakou měrou. Děje se tak ve všech zemích, nejenom v Evropě či v latinské Americe. Další otázkou je, zda Bělorusové raději chtějí svůj stát funkční a svéprávný, byť vedený autoritářem, anebo stát zdevastovaný vývozem demokracie, jako je dnešní Ukrajina.

Žádná cizí země si nemůže osobovat právo zpochybnit volby v jiné zemi jenom proto, že se jí zrovna nehodí, kdo vyhrál. Rozhlédněte se po světě: prezident Bašár Asad je stále jediný, přímo zvolený a legitimní syrský prezident, rovněž nepřijatelný pro EU. Maršála Haftara v Libyi zvolil parlament, ale EU podporuje samozvance Farádže. Ve Venezuele byl sice zvolen Maduro, ale západ podporuje samozvaného Guaidóa, atd, atd... To by potom kdokoliv mohl zpochybnit jakékoliv volby kdekoliv na světě, pokud by se mu zvolený vítěz nelíbil. Obzvláště v drogových státech v latinské Americe anebo na Balkáně by z voleb mohl být oblíbený sport.

Tuší vůbec někdo z těch, co volají po opakování voleb, co to je demokracie? Nemyslím tu liberální verzi, že demokracie je to, co se mi hodí, a to co se mi nehodí, označím jako fašistické. Myslím tu pravou, konzervativní demokracii.

Takže kdo manipuluje běloruské volby, když opozice s 10% se chystá převzít moc za halasné podpory EU? A přemýšlí někdo v Bruselu i jinde, co asi podnikne těch zbývajících 90%, kteří nevolili desetiprocentní paní Cichanouskou?

Mimochodem, ta přišla na opravdu originální nápad: rozpoutá internetovou kampaň, aby se online přihlásili ti, kdo ji chtějí za hlavu státu. Takže volební procedura se má stát počítačovou hrou. Jak demokratické!

Jistě se můžeme shodnout na tom, že prezident Lukašenko není tím etalonem demokracie, jakou bychom si přáli u nás. Ale úplně stejně nemusíme rozumět mentalitě kmenových vůdců ve střední Africe nebo klanovému uspořádání medelínského kartelu. Ale nic z toho nás neopravňuje k tomu, abychom mluvili do legislativních procedur v Burkině Faso nebo Kolumbii. Z prostého důvodu: Lukašenko nebyl zvolen prezidentem České republiky, nýbrž Běloruska, a zvolili jej Bělorusové. Dovedete si představit ten bengál, jaký by spustila naše média, kdyby se nějací „lukašenkovci“ začali vměšovat do našich vnitřních záležitostí?

Bane, celý tento příběh není ani tak o Lukašenkovi, Babišovi, ani kmenových vůdcích. Ten je o Kremlu, Putinovi a Spojených státech, resp. EU. Historka se opakuje tristně podobně: běloruský Majdan je za dveřmi. Hranice západního vlivu, kdysi s Gorbačovem dohodnutá na úroveň Čierné nad Tisou, se mají znovu posouvat. Moskva je obklíčena ze severu (Pobaltí), severozápadu (Polsko), jihozápadu (Ukrajina), po umístění amerických bitevníků F16 do Sliače přibude další brána otevřená na Slovensku… Jen ten běloruský medvěd vzdoruje, protože má podporu většiny voličů. Až ji ztratí, bude právem vyměněn. Do té doby bychom měli mlčet, chceme-li býti demokraty.

Jiří Kobza, poslanec za politické hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD)