Otázka spravedlnosti a přístupu k ní je nejen teoretickým filosofickým konceptem, ale v podstatě klíčovým termínem a charakteristikou každého moderního státu. Pro většinu občanů je rovněž, vedle osobní svobody, ekonomického zajištění a bezpečnosti, tím nejdůležitějším prvkem pro pocit jejich loajality ke státu, ve kterém žijí. Spravedlnost v dnešní době už ale není jen záležitostí vlastního státu, ale také evropských orgánů a soudů.

Jeden metr pro všechny? Už se to nenosí

Spravedlnost, tak, jak je chápána občany, musí být především jasnost, logika a srozumitelnost zákonů, očekávatelnost rozhodování soudů. Hlavně musí platit, že je jeden metr, stejně dlouhý pro všechny občany, kteří sedí na pomyslné lavici obžalovaných či se domáhají svých práv v občanském soudním řízení. Spravedlnost musí mít také zdravý rozum. Každý občan má mít možnost právo znát a mít jistotu, že vždy bude rozhodováno podle práva a že v podobné věci bude rozhodováno podobně. Není možné, aby existovala selekce a diskriminace na základě politických, majetkových či jakýchkoli jiných kritérií, třebaže se tak už dnes, bohužel i v naší zemi, mnohdy děje.

Vyhasla (euro)spravedlnost s migrační vlnou?

Evropskou justicí i společností totiž pomalu prostupuje neuvěřitelná tolerance k porušování vlastních zákonů úřady i vládami, jak jsme viděli (a vidíme) především v záležitostech tzv. migrační krize, kdy porušování azylových a migračních zákonů, schengenské smlouvy i dublinských nařízení byly tolerovány a velebeny. Navíc státy (a jejich představitelé), které se rozhodly výše zmíněné normy dodržovat (například Maďarsko), musely čelit sankcím a výhrůžkám. Ruku v ruce se spravedlností pak kráčí dějinami i současností Evropy termín právní stát. Právním státem rozumíme takový stát a takový politický režim, který je vázán svým vlastním právem, včetně mezinárodních závazků, které přijal. Na prvním místě zde musí být vždy myšlenka primátu práva nad státem a také idea důsledné vázanosti státu psaným pozitivním právem. Odtud pramení právě myšlenka již zmíněné právní jistoty pro občany. Právní stát také nesmí znamenat pouze jakousi formální legalitu či její zdání zajišťující zachovávání pravidel, ale také, nebo možná hlavně, onu spravedlnost založenou na poznání a akceptaci nejvyšší hodnoty lidské bytosti. Právní jsou samozřejmě také fungující a respektované instituce nabízející rámec pro její plné vyjádření.

Už ani vlastní dvorek nezametete podle svého

Spravedlnost je tedy nejvyšší hodnotou právního státu. Bez jejího zohlednění by právo nemohlo nikdy sehrávat svou společenskou roli. Pokud by se s ní flagrantně rozešlo, občané by jej přestali respektovat. Bohužel, už k tomu máme pomalu nakročeno. V posledních letech jsme totiž nepopiratelně svědky rozkladu tradičního pojetí právního státu a justičních systémů, zejména pod tlakem tzv. liberálně demokratické ideologie a politiky vrcholných orgánů Evropské unie. Přestože to základní smlouvy její neumožňují, EU ingeruje do justičních záležitostí členských států, jak to vidíme třeba na příkladu Polska, kdy našim sousedům hrozí sankce jen za to, že si zcela v intencích vlastní ústavy chtějí upravit některá kritéria fungování vlastního soudnictví. Nezávislost soudů je zde zaměňována za nedotknutelnost, sílí tlak na povýšení moci soudní nad ostatní moci ve státě. To vše se má dít absolutně bez jakékoli odpovědnosti.

Politické procesy? Tentokrát ze Západu

V rovině praktického práva pak můžeme na vlastní oči vidět neblahé důsledky těchto trendů. Jde v podstatě o podřízení výkladu práva té „správné“ politické a ideologii (opakuje se to, co jsme již zažili v padesátých letech). Jako příklad politického procesu současnosti můžu uvést soud s italským politikem Matteem Salvinim. Odtud už je jen krůček ke koexistenci více právních řádů a systémů ve společnosti a státu. To je ovšem konec jakékoli svobody, demokracie a hry na spravedlnost. Příkladů je mnoho a lze konstatovat, že tentokrát onen příslovečný mráz opravdu nepřichází z Kremlu, ale ze samotného jádra Evropské unie. V západní Evropě vidíme – kvůli propagace nelegální migrace, jež je sama o sobě porušováním základního práva suverénního státu rozhodovat, koho vpustí a koho nikoliv – například neuvěřitelnou toleranci dětských sňatků a polygamie muslimů. Dochází dokonce k připuštění fungování šariátských soudů v rodinných či majetkových záležitostech.

Vyhovuje český stát a česká justice nárokům na právní stát?

Jako právní laik se mohu pozastavit se zvednutým obočím nad následujícími judikáty z posledních let, které zpochybňují víru občanů ve spravedlnost:

• Jde například o trest odnětí svobody pro řidiče Romana Smetanu za nakreslená tykadla na volebním billboardu a na druhé straně o beztrestnost za výzvy k podřezání prezidenta Zemana od zastupitele za ODS či apel k pověšení poslance Ondráčka ze strany řeporyjského starosty.
• Pozoruhodná je i beztrestnost výroku generála Petra Pavla o oprávněnosti bombardování Srbska, při kterém byly zabity stovky civilistů. Zde jde v podstatě o beztrestnost schvalování genocidních praktik a válečného zločinu.
• Vlasovci byli mezinárodním soudem uznáni a odsouzeni jako váleční zločinci za zvěrstva, která napáchali při potlačování Varšavského povstání. Přesto naší justici nevadí, když jim řeporyjský starosta postaví pomník, u kterého se fotografuje s předsedou ODS Petrem Fialou.
• Naproti tomu poslankyni Karle Maříkové (SPD) stále hrozí (imunita poslance platí jen po dobu mandátu) až tři roky vězení za přirovnání nelegální migrace k šíření invazivních rostlinných druhů.
• V nedávné minulosti jde pak o trest v dolní hranici sazby za znásilnění mladé školačky nelegálním migrantem či dokonce o neuvěřitelné odškodné ve výši 200 000 Kč, přiznané pro muslimského předáka Sáňku, vydavatele knihy Základy tauhídu, která vyzývá k zabíjení nevěřících.
• Jednoznačně se rozšiřuje princip nerovných, rovnějších a nedotknutelných mj. i na základě náboženských kritérií či na základě příslušnosti k nejrůznějším menšinám, což jde zcela proti principu nedělitelnosti lidských práv – a proti nejvlastnějším principům právního státu jako takového.

Chaos vede k totalitě

Pokud připustíme různý výklad práva pro různé skupiny obyvatel (např. imigranti vs. místní občané) anebo pokud připustíme paralelní existenci dvou právních systémů (místní právo vs. šaría), potom už se samotné základy právního státu daly do pohybu a musíme se mít velice na pozoru před tím, kam takový stát potom směřuje. Ten stav se nazývá chaos a je nutným předstupněm totality. To je pro nás v SPD naprosto nepřijatelné směřování. Je povinností všech poctivých politiků – nejen právníků – se proti němu tvrdě postavit i vymezit. Rád bych se, vážená spravedlnosti, dozvěděl, kde zůstala spravedlnost?

Poznámka: Dočetli jste redakčně upravený projev, který zazněl na semináři, který se konal dne 7. 9. 2020 v prostorách Poslanecké sněmovny PČR pod názvem „Spravedlnost a vymahatelnost práva: Žijeme v právním státě?“ Setkání se konalo ve spolupráci s Alenou Vitáskovou. Velmi oceňuji její neúnavný a promyšlený boj, který vede za spravedlnost pro všechny občany bez rozdílu.

Jiří Kobza, poslanec za politické hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD)