A to poté, co řada nejvyšších českých představitelů, počínaje prezidentem Pavlem a konče třeba předsedkyní Poslanecké sněmovny Pekarovou Adamovou nebo dokonce samozvaným mentorem Halíkem, silným hlasem varovala Slováky před volbami, aby nevolili nikoho jiného, než pokračování dnešního zmateného vládnutí ve stylu Igora Matoviče a Eduarda Hegera. Protože jen tak by Slovensko bylo nadále stejně poslušným služebníčkem zahraničních zájmů, jako my a výše jmenované někdejší slovenské elity. Fico má totiž docela jiné programové priority. Zastavme se aspoň u některých.

Předně vzkázal, že jeho země už nedá ani náboj na vojenskou podporu ukrajinského konfliktu, navíc dodal, že velký díl té dosavadní podpory se ztratil v docela jiných činnostech, než humanitárních. Na Ukrajině se prostě hromadně šmelí se zahraniční pomocí. Zkušenosti praví, že většina armádních dodávek, které putují přes nás a Slovensko na Ukrajinu, končí v rukou překupníků a ti s nimi nakládají všelijak, třeba i přeprodejem islamistickým teroristům.

Už pověstná je historie, jak si sama oficiální ukrajinská policie i armáda musí kupovat zbraně ze západu právě od oněch překupníků, kteří se jích zmocní, jakmile překročí ukrajinské hranice. To Fico odmítá, a není divu. Je to postoj nanejvýš rozumný. Zjevně znamená i fakt, že si Fico uvědomuje, že každé další dodávky zbraní na Ukrajinu tamní válku a utrpení lidí na obou stranách konfliktu jen neúnosně prodlužují. Ti, kdo dodávají zbraně, vlastně nesou spoluvinu za spoustu zmařených lidských životů.

Fico ovšem nemluví zdaleka jen o Ukrajině. Už v kampani před zářijovými parlamentními volbami, ale také po složení vlády například v obecné, ale velice srozumitelné rovině opakoval, že bude vykonávat svrchovanou zahraniční politiku. V této souvislosti Fico často používá ve svých proslovech přívlastek "slovenský". To naše novináře dostává do varu. Stejně jako jeho vyjádření k pojmu vlast, vlastenectví a výchova k němu.

Doslova (dle ČTK) řekl: „Uvítal bych, pokud by naše školství podstatně více zohledňovalo, že tato země má nějaké tradice, svátky. Je špatné, když máme jeden z největších počtů svátků v Evropské unii, ale vnímáme je jen jako dny volna. Nevnímáme je na posilování zdravého vlastenectví, sebevědomí a v tomto duchu by školství mohlo sehrávat poměrně významnou úlohu." To je další významná priorita, která by nám mohla poskytnout značnou inspiraci.