Tehdy jsem netušil, že současná asociální vláda si pro peníze, které prošustrovala ve velkém na nesmyslných vládních výdajích, přijde k důchodcům po třech měsících znovu. S jediným rozdílem – tentokrát jim chce část důchodů a jejich valorizací sebrat nikoli jednorázově, ale natrvalo. Důchodci sice opravdu moc peněz nemají, statisíce z nich žijí pod hranicí příjmové chudoby, ale zato je jich hodně. A tak jsou pro Fialovu vládu vhodným cílem k oškubání.

Vláda proti důchodcům

Vláda Petra Fialy přitom našim důchodcům bere peníze hned dvojím způsobem. Zaprvé tímto drzým přímým snižováním nominálních důchodů a zadruhé tím, že kvůli vysoké inflaci, zejména pak vysoké inflaci takzvaného důchodcovského spotřebního koše, tedy zdražování položek, zboží a služeb, které důchodci spotřebovávají nejvíc, klesá reálná hodnota a kupní síla všech důchodů. K tomu se vláda ve svém konsolidačním balíček uchystá zvednout daň z přidané hodnoty a spotřební daně.

V souhrnu tato opatření povedou k poklesu čistých příjmů domácností, nejen důchodců, a tím i k poklesu objemu peněz na trhu. K poklesu tržeb obchodníků, kterého jsme už ostatně svědky nyní, a tudíž i k poklesu výběru nepřímých daní a veřejných příjmů. Takže vláda těmito novými opatřeními sice možná vybere něco navíc, ale v důsledku jinde vybere méně. A v součtu bude v mínusu, takže jediným výsledkem bude růst deficitu a chudší důchodci.

To je skutečně na Nobelovu cenu za ekonomii pro Zbyňka Stanjuru. Mimochodem, dle kvalifikovaných ekonomických odhadů se minimálně 15 procent vyplacených důchodů vrátí do rozpočtu ve formě vybrané DPH. Je to zhruba 100 miliard korun jen tento rok.

Už v loňském žilo pod hranicí příjmové chudoby 43 procent osamělých důchodců a od té doby jejich počet slibně vzrostl. Jsem skutečně zvědavý na data v tomto ukazateli za letošní rok, respektive po aplikaci vládních opatření. Pak už asi bude rychlejší a jednodušší spočítat důchodce, kteří v příjmové chudobě nežijí.

Nekonečné debaty o důchodové reformě a vládní neschopnost O problémech v nastavení důchodového systému, a hlavně o problémech expandujícího státního dluhu, víme dlouhá léta. Všechny vlády od přelomu tisíciletí se ohání nutností reformy důchodového systému, ale současně se tomuto problému velkým obloukem vyhýbají, a proto i práce Potůčkovy komise, která nabídla komplexní propopulační reformu důchodů, vyšla vniveč. Možná protože neumožňovala důchodový fond snadno rozkrást.