Nikoli, oboje bylo do hlavní míry zásluhou našich předků, kteří samostatný československý  vybojovali a kteří zajistili jeho zachování, mnohdy za cenu vlastních životů. 

A nehovořím zde jen o tom, co 28. říjnu 1918 předcházelo, ani pouze
o politicích, mužích 28. října, kteří po jistou dobu seděli v rakouských věznicích čekajíc na trest smrti.

Chtěl bych spíše připomenout méně známé historické události, respektive události, o kterých se dnes, zřejmě záměrně, veřejně prakticky vůbec nehovoří. O událostech, které následovaly těsně po 28. říjnu roku 1918.

Válka s Němci

Jde o to, že převážná část tehdejších českých Němců odmítla uznat už samotné vytvoření Československa (ZDE). Hned po 28. říjnu 1918 (ZDE) se čeští Němci pokusili vyhlásit v pohraničí separatistické celky s cílem připojit je k Německu, respektive k Rakousku (ZDE). Součástí nové Rakouské republiky se dle těchto představ měla stát, mimo jiné, i města jako Brno (ZDE), Olomouc (ZDE) a Jihlava (ZDE) se svým okolím.

Dne 21. října 1918 (ZDE) němečtí poslanci z českých zemí odmítli vznik samostatného Československa a oznámili úmysl české země rozdělit a vzniklou německou část připojit k plánovanému útvaru zvanému Německé  Rakousko, které bylo vyhlášeno 30. října 1918. (ZDE). Jeho součástí  měly být i čtyři tzv. sudetoněmecké provincie: Německé Čechy (Deutschböhmen - ZDE), Sudetsko (Sudetenland - ZDE), Šumavská župa (Böhmerwaldgau - ZDE) a Německá jižní Morava (Deutschsüdmähren - ZDE) a tři německé exklávy (ZDE) -  Brno, Jihlava a Olomouc. Dne 11. listopadu 1918 (ZDE), v den vyhlášení republiky v Německu (ZDE), Německé Rakousko oznámilo přání se k Německu připojit, a den nato, 12. listopadu (ZDE), toto připojení oficiálně vyhlásilo.

Do boje!