Poslední dobou jsem trpěl. Většinou, když došlo na řešení diplomacie. Ukázalo se totiž, že spousta lidí, politiků žel bohu nevyjímaje, o diplomacii ráda mluví, ráda se jí ohání, ale ve skutečnosti nezná naprosto základní věci ohledně jejího fungování a často si plete pojmy s dojmy.

Rozhodl jsem se proto, že tu budu na pokračování zveřejňovat „Diplomatický slovníček“, ve kterém se vám, ale i kolegům, pokusím vysvětlit jednotlivé diplomatické pojmy, principy a postupy. Pojďme spolu probádat neznámé vody jedné z oblasti mezinárodních vztahů.

A můžeme začít hned u základů. Co je to diplomacie a kdo je to takový diplomat. Diplomacie je nástrojem mezinárodní politiky. Slovo má – jako mnoho jiných – původ v řečtině a původně se vztahovalo na dvoustranné dokumenty, které protistrany zavazovaly k nějakému jednání. Postupně se, hlavně díky Francouzům, vžil a ustálil pojem diplomat jako označení pro zástupce, či „vyslance“ jednoho státu u dvora jiného státu, který měl pravomoc a pověření za svůj stát a jménem jeho panovníka jednat. Vlastně stejně jako je tomu dnes.

Diplomaté jsou tedy především vyjednavači, kteří sjednávají dohody mezi jednotlivými státy, snaží se řešit možné konflikty a vyjednáváním jim předcházet. Hledají dorozumění, shodu.

Čeští diplomaté tedy zastupují pouze a jen zájmy České republiky a jednají se zástupci jiných států ve prospěch naší země. Jsou to lidé, kteří jsou velmi obratní v domlouvání se s ostatními.

Diplomaté se ve většině případů zdržují ostrých vyjádření, nejsou hysteričtí a jsou si vědomi toho, že jejich úkolem je zlepšovat tvář Česka, ne sebe sama, prosazovat zájmy své země, nikoli své vlastní. Umí se chovat, jsou znalí bontonu a protokolu. Nejsou to „jájínci“, kteří se vychvalují, jsou to profíci, kteří o své práci moc nemluví, aby nijak nenahráli protistraně. Stran záře reflektorů dojednávají věci, které potom prezentují politici.

A teď si vemte, že takový Andrej Babiš se označuje za diplomata. Člověk, který o sobě nahlas říká, že je urputné hovado. Člověk, který na tiskovkách skáče do řeči svým kolegům a neváhá je mistrovat. Člověk, který lže a záměrně používá dezinformace jako nástroj politického boje. Člověk, pro kterého je sousloví konflikt zájmů jen jakási prázdná fráze. Člověk, který se snadno vytočí a rozhodně mu nikdo nemůže věřit, že dokáže jednat klidně, neafektovaně, racionálně a chladnokrevně.

Ne, pořizování selfieček není součástí práce diplomata, stejně jako třeba urážení lidí, se kterými nesouhlasí. Můj mladší brácha má fotku s Georgem W. Bushem a ač ho mám nadevše rád, nikdy bych o něm netvrdil, že je diplomat. Ne, ani fotka s prezidentem Francie nebo číslo na německého kancléře v mobilu z nikoho diplomata nedělají.

Osobně jsem „diplomatickou“ školu Andreje Babiše zažil na vlastní oči jednou.

V Bayreuthu na Wagnerovských slavnostech, kde se tehdejší premiér v přítomnosti Angely Merkel, Markuse Södera, Marka Rutteho a dalších evropských státníků pokoušel o „kulturní diplomacii“ (o té si mimochodem povíme někdy příště). Ti výše jmenovaní diplomacii chápou, takže se s panem Babišem zdvořilostně pozdravili, a potom si šli dál po svých. Andrej Babiš tam neměl s kým mluvit, nikoho moc nezajímal, stál u konferenčního stolku úplně sám jako kůl v plotě a tvářil se jako kakabus. Byl všem tak ukradený!

Ještě jednou na závěr: diplomat je člověk, který se se státníky zná a baví, který s nimi dokáže jednat na úrovni a ne je jen oblbovat historkami z dovolené. Ne ten, který se s nimi fotí, aby se pak měl čím vytahovat. Když vám tedy teď Andrej Babiš tvrdí, že je diplomat, přistupujte k tomu, prosím, stejně jako k jeho dalším tvrzením - přinejmenším s rezervou. Diplomacie totiž není koňský trh.

Děkuji vám za pozornost a těším se příště.