„Popis práce: nic nevyjednat. Požadované dovednosti: schopnost čelit urážkám a výhružkám“. Kdyby se na post našeho velvyslance v rusku vypisoval inzerát, musel by vypadat nějak takhle.

Nemám rád, když se o postech velvyslanců mluví jako o trafikách, protože je často zastávají skvělí diplomaté. Pokud by ale tohle trafika byla, je to nejhorší trafika na světě.

Mít velvyslance v rusku je pro Českou republiku v tuhle chvíli úplný nesmysl. Těch důvodů je víc, ale ten hlavní je, že s rusákama se jednat už nedá. A neříkám to jen já.

Zpravodajská BBC nedávno mluvila se západními diplomaty a velmi trefně popsala, jak jednání s ruskými velvyslanci od začátku invaze vypadá. Výhružky, urážky, i diplomaté, kteří byli dřív cenění za své diplomatické schopnosti teď šermují sprostotami nebo slibují ukázky toho, co umí jejich rakety Grad. Z dalších se stali roboti, kteří čtou z papírů připravená prohlášení.

A přesně v tomhle prostředí by pracoval český velvyslanec v Moskvě.

Nabízí se dost otázek: Co by tam asi tak mohl vyjednat? Jak by v tomhle prostředí mohl být České republice užitečný? Ale hlavně: proč má vůbec někdo chuť velvyslance do ruska posílat, když i mnohem větší země vidí, že se s ruskem nedá dohodnou absolutně na ničem?

Odpovědi jsou podle mě velmi jednoduché: velvyslanec by v rusku nevyjednal samozřejmě nikdy nic a jeho čtyřleté působení by bylo naplněno jen výhružkami Putinových poskoků. Proč se o tom vůbec mluví, je taky – žel bohu – jasné. Pořád nám nenarostla křídla dost na to, abychom ze sebe konečně setřásli ten zažitý strach z Kremlu.

Posuďte sami ZDE.