Tak dobrý večer, děkuji za slovo a za třicet minut, které nevyužiji ani ze čtvrtiny. Já to, kolegyně, kolegové, trochu odlehčím, na úvod svého vystoupení, já se pokusím aspoň stručně trochu narušit tu sérii negativních vystoupení a kritik, které jsme teď v posledních minutách ke stavebnímu zákonu slyšeli a budu na vás, předřečníky, reagovat z pozice spoluautora, nebo jednoho z autorů toho komplexního pozměňovacího návrhu, tedy toho znění, v jakém byl nakonec stavební zákon tady ve Sněmovně odhlasován a ze Senátu vrácen.

První reakce bude, snažil jsem se poslouchat pozorně tu vaši debatu, na pana senátora, když zdůvodňoval ta stanoviska, která přišla ze Senátu. Nebo ty argumenty, které jsme v Senátu slyšeli. A tady chci odpovědět pomoci citace. Dovolím si vypůjčit včerejší veřejné vyjádření advokáta Pavla Černého z organizace Frank Bold, tedy z organizace, která je spolupracující nebo která založila rekonstrukci státu, nám všem dobře známé protikorupční hnutí. Takže budu citovat. Proti těm argumentům v Senátu jasně zní to, že to odmítnutí senátorů nové soustavy stavebních úřadů, které by nebyly tedy orgány obcí a krajů, ale státu, tak tam zaznívaly argumenty, že jde o tržení stavebních úřadů od občanů, zároveň nějaký útok na místní samosprávy, že se brutálně omezuje rozhodování samospráv a tak dále.

Je pochopitelné, že takhle velká zásadní reforma, možná téměř na úrovni reformy nebo novely občanského zákoníku, vyvolává i nesouhlasné reakce, opravdu tak ty argumenty, které jsme tady ze Senátu slyšeli, tak buď jsou založeny na nepochopení návrhu, anebo i na dlouhodobě chybném chápání právě role těch samospráv. A znovu trpělivě tady rád připomenu, že přeci ty samosprávy si mohou chápat stavební úřady jako nějaký nástroj k prosazování vlastních zájmů nebo posílení vlastní pozice, ale přece ani dnes v zákoně to tak není ani být nemá. Samosprávy můžou ty své zájmy prosazovat - a měly by primárně prostřednictvím územního plánování. Tady třeba podotknu, sám jsem byl autorem toho pozměňovacího návrhu na posílení právě role samospráv na to samostatné územní plánování, a bohužel to ve Sněmovně nebylo přijato. I to je realita, kterou beru jako kompromis a s kterým samozřejmě souhlasím.

A tady chci jako spoluautor, a to člověk, který opravdu u všech těch paragrafů byl, připomenout, to, že v některým momentech ten stavební zákon, ten nový, samosprávy neomezuje a dokonce posiluje a více jim pomáhá. Připomenu znovu to, že úkolem, tak jak je to nastavené, těch stavebních úřadů, by měla být samozřejmě v mantinelech daných zákonem územními plány, tak aby zkrátka nestranně a objektivně se posoudila přípustnost nebo nepřípustnost nějakého stavebního záměru, vlastně technicky. Nic víc, nic míň. A v takové fázi pak jsou opravdu obce jedním z účastníků řízení. Tak to je taková rychlá reakce na kolegy senátory. Na pana předsedu Bartoše. A myslím, že i Martin Kupka i Marek Výborný znovu tady v té rozpravě opakovali a vraceli se k tomu svému návrhu, k té cestě, kterou kolegové - a určitě zaslouží za to poklonu a ocenění, odpracovali ze své role opoziční.

Tak tedy opět, já jsem si nechal - autorem byl také Pavel Černý - dát návrh právníka - znalce toho správního řádu, člověka, který se pohybuje právě v oblasti té transparentnosti, funkčnosti veřejné správy, a vlastně to vysvětlení, proč, kolegové opoziční, ten váš návrh by byl problematický, není to tak, jak řekl pan Bartoš, že si ho MMR jen přečetlo a někam zahodilo a nechtělo s ním pracovat, ale zase byly argumenty, jasná fakta, proč to nejde, proč by to bylo problematické. Velmi rychle, první, zcela zásadní, negativní aspekt toho vašeho návrhu, je ten, že právě zachovává model stavebních úřadů v obou stupních s výjimkou vyhrazených staveb, jako orgánů obcí a krajů. Nebylo tam jasně definováno, jak by proběhla ta představa o integraci rozhodování v povolování staveb. Vytvořil by se nějaký dualismus mezi řízeními o povolení těch vyhrazených staveb, tam by byla většinová integrace, a těch ostatních staveb, kde by zase byla většinová neintegrace. Takže skutečně tady jsme viděli určité problematické momenty, kdy jsme zkrátka bohužel s tím návrhem nemohli souhlasit. A tak dál, a tak dál, nechci zdržovat a číst tu analýzu celou.