Vláda vedená ministrem dopravy Martinem Kupkou letos na podzim prosadila tzv. konzervaci dráhy, o které se mluví jako o konci lokálek v Česku. Myslím, že by to byla ohromná škoda a měli bychom proto svoji energii směřovat k hledání řešení než k způsobům, jak se jich zbavit. Rakouský příklad ukazuje, že to jde. 

Je férové zmínit, že ještě v roce 2021 jsme s kolegy pracovně zvažovali institut tzv. konzervace dráhy, od kterého jsme nakonec upustili a dnes nám je jasné, že toto není cesta. Tvrdím, že stát by měl společně se samosprávami naopak hledat cesty, jak naši nejhustší železniční síť v ČR využít jako výhodu a stát se světovým premiantem. Moderní technologie ukazují, že toho dosáhnout lze.

Nedávno jsem se vydal na studijní cestu do Rakouska, kterou organizovali profesionálové ze Svazu cestujících ve veřejné dopravě. Jedná se o regionální trať z města St. Pölten, které leží 60 km západně od Vídně a nachází se na hlavním železničním koridoru z Vídně do Lince.

Mariazellerbahn je příkladem oboustranně prospěšného vztahu mezi veřejnou dopravou a rozvojem regionu. Trať byla ještě celkem nedávno určená ke zrušení pro malou vytíženost. Státní OBB ještě v roce 2003 chtěly trať zrušit a zavřít! Dnes je ale srdcem obchodního i kulturního života, jednou z největších regionálních turistických atrakcí a oprávněnou chloubou.

Ze St. Pölten do Vídně jede ve špičce až 10 vlaků za hodinu a jízda trvá od 30 minut. A právě to je z mého pohledu velká inspirace! Pokud podobnou lokálkou dojedeme do některého uzlu také do půl hodiny (typicky Jihlava, Pardubice, Ústí nad Labem a další) a následně budeme VRTkou za půl hodiny v centru, tak máme vyhráno!

Strategický poradce pro výstavbu VRT Andrew McNaughton zdůrazňuje, že cílový čas pro denní dojíždění do práce je hodina (60 minut). A toto funguje. Z oblasti jižně od Poltenu takto denně dojíždí stovky lidí s přestupem do Vídně do práce a zpět.

Sečteno a podtrženo – obě skupiny cestujících dokázaly vytvořit tak velkou poptávku a finanční toky, že provoz trati není nijak výrazně ztrátový, ale drží se na tzv. „černé nule“. Vyplatí se. Jako ohromný bonus k tomu musíme započítat rozvoj regionu, růst tržeb pro restaurace, hotely, penziony atd.. Navíc hlavní depo uprostřed trati ve městě Laubenbachmühle je celé ze dřeva! Funkční, estetické, krásné, nezatěžující přírodu!

Co říct na závěr? Se zástupci Svazu cestujících jsme se dohodli, že tomuto trendu půjdeme naproti. Aktivně vytipujeme dvě až tři podobné trati na našem území. Následně oslovíme příslušné kraje a obce a nabídneme jim zpracování ekonomického modelu. Cílem je ukázat v praxi, že i u nás může podobný model fungovat. Budu moc rád, když mi napíšete své názory, postřehy a dáte mi zpětnou vazbu na tento nápad, jak se Vám líbí.