Když tak čtu názory na proplacení prvních tří dnů zaměstnancům v době jejich nemoci a šílenství, které se doslova na sociálních sítích kvůli této problematice zdvihlo, tak se zase musím rozčilit. Jistě, proč by neměli mít hrazenou celou dobu nemoci, to bezesporu tento návrh Senátu kvituji, ale navrhovaná kompenzační snížení odvodů zaměstnavatelů za zaměstnance o jednu desetinu procenta, považuji za výsměch.

Když toto převedu do absurdity České republice tolik vlastní, pak OSVČ je sama sobě zaměstnavatelem. OK (na vojně není -li velitele, zavelí si také voják sám), přes tuhle nesmyslnou logiku bych se ještě snad dokázala přenést. Ne však přes takovou, kdy OSVČ platí do státní kasy nemocenské pojištění (nezaměňovat se zdravotním) celý rok a prvních 15 dni nemoci si může buď trhnout nohou (tedy z logiky věci "sám jsem si zaměstnavatelem" - si zaplatit sobě celou pracovní neschopnost) nebo podle doporučení státu nemocenské pojištění jednoduše neplatit a spolehnout se na komerční pojistitele.

Vynikající! Pak se musím opravdu leda smát těm řečem, jak je důležité nemoc nepřecházet, nezanedbat atd. A jestli mi jako zaměstnavateli sebe samotné někdo sníží odvody nemocenského o 0,1 % (v mém případě tedy o padesát haléřů měsíčně), tak jsem upřímně takovou arogancí pobavena.

Poněvadž  tohle je ještě vetší výsměch našich vrcholných zákonodárců, než přidání důchodcům o 40 Kč měsíčně.