Přesto mě překvapuje, jak brzy se snaží upevnit moc v rozporu s těmito právy. Respektive ani ne jak brzy, ale jak okatě. Politici vládní strany se dokonce vůbec nesnaží úsilí o ovládnutí vlivných institucí nijak skrývat. Právě schválenou novelu zákona o veřejnoprávních médiích, která umožní vládě dosadit do jejich vedení bez konkurzu své lidi, otevřeně vysvětlují snahou o znemožnění kritiky vládních kroků. Na druhou stranu se spěchu konzervativců nemůžeme divit.

Vždyť už dva měsíce po jejich volebním vítězství si podle jednoho z tamních průzkumů 56 procent respondentů myslí, že je polská demokracie v nebezpečí. Zřejmě v reakci na ohrožení nezávislosti polského Ústavního soudu. To když vláda hned po nástupu zrušila říjnovou volbu pětice členů nejvyšší s

oudní instance v zemi a dosadila si jiné. A hned na to se vrhla na média. Zášť vůči nezávislému či kritickému hlasu ze strany médií má někdy i komickou podobu. V polovině prosince několik desítek příznivců a členů PiS dorazilo s ikonami Panny Marie a transparentem »Křížová výprava za vlast« k redakci jednoho z nejvlivnějších polských deníků Gazeta Wyborcza. Katolický kněz, který je vedl, pronesl modlitbu na vymítání ďábla.

Deník už předtím nejednou varoval před oklešťováním občanské společnosti. Tohle je ještě úsměvné. To, že členy řídících a dozorčích rad veřejnoprávních médií bude »dočasně« dosazovat ministr financí, příliš k smíchu není. Kvůli zásahům do Ústavního soudu a novému mediálnímu zákonu se naši severní sousedé dočkali kritiky od Evropské komise.

Je ovšem otázkou, zda by Brusel byl tak kritický k současnému polskému kabinetu, kdyby sama vládní PiS na komisi dlouhodobě neútočila. Před časem jsem přirovnala výsledky polských voleb, z nichž by se měla poučit nejen polská levice, která v nich úplně propadla, k hořké pilulce. Zatím jsme ji ale ještě ani nestačili strávit a už nám ta hořká pilulka začíná způsobovat žaludeční potíže.