Bohužel tady na tyto nereálné cíle nejvíce doplatí lidé. Když totiž mluvíme o nahrazení klasického pohonu v automobilech, je třeba také říci druhou – a v tomto případě i třetí stránku věci. Tou druhou stránkou věci mám na mysli dostupnost elektromobilů. Třeba ČR k jejich pořízení téměř nijak nemotivuje.

Úspora za dálniční známku a parkovné v zónách nejsou úplně přesvědčující v tom pořídit si automobily, jejichž ceny se běžně pohybují kolem milionové hranice. V jiných státech jsou v tomto ohledu dále, ale stále to neřeší třetí problém. S infrastrukturou nabíječek a připraveností elektrické sítě na masivní elektromobilitu. Tento problém není zcela vyřešen v žádné ze zemí EU.

Největším problémem produkce oxidu uhličitého není osobní automobilová doprava. Naopak současné emisní limity jsou pro automobilky velmi přísné. Nepochopitelně ovšem už tyto limity neřeší (nebo jen okrajově) leteckou či lodní dopravu, kam je podle mého soudu nutné zaměřit pozornost. Obecně by životnímu prostředí také velmi prospělo, kdybychom se místo jednotlivostí zabývali celým systémem – třeba lokalizovali výrobu a nenechávali proudit výrobky a produkty přes celý světadíl často úplně zbytečně.

Ne, skutečně se podle mě zelená politika nedělá tak, že se zbavíme funkčních automobilů, začneme vyrábět energeticky velmi nákladné elektromobily (a celou infrastrukturu k nim) a přitom se budeme tvářit, jak zachraňujeme planetu, a přitom nám součástky na tyto vozy budou vozit dieselové trajekty z Číny. To s ekologií nemá nic společného.

(převzato z Profilu)