Konzervativní strana si připomíná 52. smutné výročí okupace naší země Rudou armádou a armádami Varšavského paktu. Nejpozději od roku 2014 však není příliš místa pro prosté vzpomínání. Naše zkušenosti by nám měly být oporou při hodnocení toho, co se již více než šest let odehrává na Ukrajině. S obavami sledujeme čerstvé události v Bělorusku po tamních presidentských „volbách" a má nám být útěchou, že vojenský zásah prý dnes není pro Moskvu výhodný. To vše nám bez příkras a propagandy umožňuje vidět skutečnost - tedy fakt, že imperiální postup Kremlu se zastaví pouze tam, kde narazí na rozhodný tvrdý odpor.

Konzervativní strana podporuje a podpoří veškeré kroky, které reálně povedou ke zvýšení obranyschopnosti České republiky, k vyšší součinnosti se spojenci v rámci NATO včetně aktivního a co nejširšího zapojení ozbrojených sil ČR v misích a operacích Severoatlantické aliance - což je jednou z hlavních cest naplňování závazku i nejvlastnějšího zájmu naší země být spolehlivým spojencem, ke snížení zadlužení naší země - a to zejména v kontextu masivního bezhlavého utrácení, kterého jsme svědky, pod rouškou důsledků pandemické krize - a její energetické závislosti na Ruské federaci. Kremelské ambice revidovat mezinárodní uspořádání nastolené po r. 1989, kdy prvním krokem je snaha finlandizovat „blízké zahraničí", v čemž má Moskva explicitní podporu některých českých ústavních činitelů, jsou nejvážnějším ohrožením naší svobody. Vítáme tedy plánované trvalé rozmístění jednotek Armády USA na území Polska - tento krok je důležitým příspěvkem obrany Střední Evropy před kremelským expanzionismem. V této souvislosti vidíme jako nešťastná až zlovolná vyjádření současného premiéra Andreje Babiše stran našeho údajného nezájmu o americkou vojenskou přítomnost na území ČR.

Do tohoto rámce však patří také nezbytnost preference rodiny. Žádná země Západu není dlouhodobě udržitelná bez loajality vlastních lidí ke své vlasti i vůči Západu. Přitom právě v rodině získáváme občanské ctnosti, mezi které patří zejména solidarita, schopnost důvěřovat a spolupracovat.

Nelze také zapomínat, že po vojenském útoku na tehdejší Československo v srpnu 1968 a po výjimečné přehlídce násilí ze strany domácích komunistů v srpnu 1969 následovala normalizace. Právě na tuto fázi totalitního režimu přitom implicitně navazuje dnešní premiér ČR Andrej Babiš, když se konsistentně a důsledně distancuje od dvou polistopadových dekád. Nomenklaturní komunista Andrej Babiš přitom požívá podpory jisté části naší společnosti, která na normalizaci nostalgicky vzpomíná. Této „politice špatné paměti" či dokonce legitimizace normalizačního režimu vybájenými interpretacemi naší moderní historie je nezbytné čelit.

Za Konzervativní stranu

Jan Kubalčík
předseda