Odmítáme vytrhávat současné návrhy z celkového kontextu. Zahraniční zkušenost totiž jasně prokazuje, že tvrzení v duchu a tímto to končí, další požadavky nebudou jsou vždy nepravdivá. Stejně tomu bylo v případě Zákona o registrovaném partnerství. Ten by nebyl naším Parlamentem přijat, kdyby navrhovatelé nepřesvědčovali oponenty, že Adopce nebudou v budoucnu požadovány. Proto i nynější návrhy odmítáme s tím, že jasně vedou k obecné možnosti Adopcí, a v tomto rámci jim oponujeme.

¨Konzervativní strana je proti umožnění Adopcí. Tento požadavek je založen na představě, že homosexuálové mají právo na dítě. Avšak žádní dospělí lidé, bez ohledu na jejich sexuální orientaci, nemají právo na dítě. (Obecně, žádný člověk nemá právo na jiného člověka – žádný člověk nemá být nedobrovolným nástrojem uspokojování potřeba a tužeb jiného člověka.) Na druhé straně, každé dítě má vyrůstat v prostředí, které je co nejblíže optimu. Statisticky optimální je přitom rodina tvořená matkou, otcem a jejich dětmi. Pokud z nějakého důvodu není tento ideál dosažitelný, je třeba sledovat zájem dítěte v tom smyslu, aby se maximalizovala pravděpodobnost, že dítě bude vyrůstat v prostředí ideálu co nejbližším – tedy v úplné rodině tvořené ženou a mužem (a adoptovanými, popř. i jejich vlastními dětmi...). Je přitom třeba vždy srovnávat srovnatelné (nikoli např. heterosexuální pár, kde muž je vyléčený gambler a žena má základní vzdělání, s homosexuálním párem lékařů) – a považujeme za nepochybné, že ke každému homosexuálnímu páru se nalezne pár heterosexuální s obdobným (či vyšším) sociálním statusem, který rád s láskou adoptované dítě přivítá.

Dodejme, že možnost adopce ze strany jediného člověka chápeme jako přirozenou cestu, jak řešit zejména výjimečné situace, kdy např. rodiče dětí tragicky zahynou, a adopce má být umožněna některé blízké příbuzné osobě takto osiřelých dětí, která žije sama.