Konzervativní strana shledává „Vítězný únor“ jako událost, jíž negativně pociťujeme i v současnosti. Uplynulé více než tři dekády přinesly mnoho dobrého. Svoboda, kterou jsme z větší části obdrželi bez vlastního přičinění, pochopitelně přinesla své plody; v první řadě v podobě osobních svobod – svobody víry a vyznání, svědomí, slova a shromažďování, soukromého podnikání… Ty byly základem obnovení politické plurality, vzkříšení občanské společnosti, možnosti cestovat. Nejvýraznějšími politickými úspěchy bylo přijetí Ústavy České republiky a vstup ČR do NATO a EU, které (přes nespornou kontroverznost řady agend, které EU podporuje…) symbolizují návrat našeho společenství domů, na Západ. To vše bylo dosaženo navzdory postkomunistickým „elitám“, kterým se postupně podařilo prosadit názor, že antikomunismus je přežitkem. Pravý opak je však pravdou.

Uplynulé dva roky jsme v důsledku čínského viru žili v nestandardních podmínkách. Řada svobod, které jsme „Vítězným únorem“ ztratili a po Listopadu 89 získali zpět, byla omezena. Umrtvení části hospodářských aktivit ničilo zejména menší firmy, jejichž majitelé jim často obětovali podstatnou část svých životů. Uzavření škol devastovalo životy žáků a studentů i jejich vzdělávání – možná nenapravitelně. Zejména v důsledku přirozeného vývoje viru směrem k nižší závažnosti jím způsobovaného onemocnění je nutné zbylá omezení zrušit, aby se společnost mohla opět ve svobodě nadechnout. Nemělo by však být zapomenuto, že rozšíření viru bylo do velké míry důsledkem prvotní snahy čínských komunistů celou věc zatajit, znemožnit informování o šíření viru a svědky prostě likvidovat. Tím opět komunismus promluvil svým typickým způsobem do osudů světa.

Jako zásadní poučení z celého průběhu pak vidíme to, že rozhodující pro zvládání takto krizových situací je důvěra. Bez důvěry občanů v instituce se veškerá opatření – včetně těch oprávněných – míjejí svým účinkem. Aby stát a jeho instituce mohly požívat důvěry občanů, musejí s nimi hrát poctivou hru. To se v řadě případů nedělo, např. soustavným ignorováním části postupně shromažďovaných dat, která mohla a měla být využita k úspěšnějšímu zvládnutí epidemie. Tento nefér přístup jako by byl ozvěnou typicky komunistických snah zabránit svobodnému šíření informací.