Viktor Dyk: 
5. ledna 1923
Den ošklivý byl, vhodný ke zločinua ohyzdný, jak výstřel zákeřníka.A večer je tu, večer plný stínůa slyšíš hluk a nevíš, co ti říká,hlas monotonně co tam volá dětský.Reflexe jedna jen se hlavou honí.Amnestovala republika všecky,jen ty, kteří pracovali pro ni. 

21. února 1923
Památka na reka nechť žije v dětech, vnucích.Tvých chorob, národe, buď lék vždy účinný.V budoucno hledí v doby evolucíchjasně a pevně oči hrdiny.Až přijde chvíle, v které umdlí síly,když dlouhá, meta daleká,vzpřim se a vzchop se. A když bouře šílí,vzpřim se a vzchop se: vzpomeň na reka!Přemoci vše, co tě drtí a deptá,sil myšlenka ti dodá jediná:Tam v říši stínů stín se tě kdys zeptá:„Ty, který za mnou jdeš – co otčina?“

Alois Rašín se narodil 18. října 1867 v Nechanicích v Podkrkonoší, kde jeho otec byl pekařem, rolníkem a dlouhá léta též starostou. Byl v pořadí devátým dítětem. Studoval gymnázium v Novém Bydžově, Broumově a Hradci Králové. V roce 1887 přišel do Prahy a započal studium práv, které řádně dokončil roku 1891. Během studií se zapojil do pokrokového hnutí. K oživení státoprávní myšlenky napsal brožuru „České státní právo“. Bylo tedy nevyhnutelné, že se i on ocitl v procesu s Omladinou mezi 78 obžalovanými jako jeden z intelektuálních původců a vůdců tajného velezrádného spolku. Značná část pozornosti byla obrácena k němu, který byl hotovým právníkem, stál na počátku právnické kariéry a jehož doktorský titul dodával procesu určitého významu. Své politické přesvědčení tehdy deklaroval jako člen Národní strany svobodomyslné (mladočeské). Odsouzen byl na dva roky žaláře, zbaven akademické hodnosti a také vojenské hodnosti důstojnické (byl poručíkem u zdravotnického sboru).

Během procesu Rašín projevoval neobyčejnou statečnost a nedbal existenčních následků. Také v trestnici na Borech zůstal svým a nedal se nikým a ničím pohnouti k žádosti za amnestii, která mu byla vnucována. Svůj výměr trestu vyplnil až na několik dní, když amnestie bez žádosti přišla 5. listopadu 1895. Amnestie měla pro něho tu dobrou stránku, že mu byla vrácena hodnost doktora práv. Hodnost důstojnická mu vrácena nebyla. Mělo to pro něj důsledky, že na cvičení musel jako prostý voják u pěchoty. Bylo mu ulehčením, že se u hradeckého pluku dostal pod důstojníka, který ho nenutil cvičit v řadě. Projevil se u něj rys povahy muže, jenž nemohl být prostým vojákem, nýbrž vždy na vůdčím místě, vědom si plně své hodnoty.