Istanbulská úmluva vznikla v roce 2010. Je výsledkem dvouleté práce na vytvoření mezinárodního standardu v přístupu k řešení problému genderově podmíněného a domácího násilí. Text úmluvy se zabývá všemi způsoby boje proti zmiňovaným druhům násilí. Řeší, jak efektivně a zodpovědně přistupovat k prevenci, samotné ochraně a účinné vymáhání práva, aby se problémy neopakovaly. Cílem je nastavení mezinárodního minima a pomocí sdílení zkušeností a srovnávání přístupů se dopracovat k legislativně i postupově nejefektivnějším řešením. Česká republika se zavázala k přijetí již v květnu 2016.

Podobně jako například Evropská Úmluva o lidských právech pochází Istanbulská úmluva z dílny Rady Evropy. Jedná se organizaci zaměřující se na udržování demokracie, právního státu a lidských práv v zemích Evropy, a to primárně pomocí dialogu a spolupráce. Právě v duchu těchto myšlenek je společně s úmluvou zřízen expertní poradní orgán GREVIO, který bude naplňování úmluvy sledovat a radit, jak postupovat efektivně.

Obecně se asi nenajde nikdo, kdo by tvrdil, že násilí na ženách nebo domácí násilí není společenský problém. Většina kritiků poukazuje, že se v úmluvě na mnoha místech objevují slovní spojení jako nestereotypní genderové role, genderová identita nebo podpora neziskových organizací, což vzbuzuje zbytečně vyhrocené emoce.

Mnoho samozvaných vykladatelů těmto pojmům přiřazuje nereálné a často až absurdní významy. Cílem úmluvy není trhat tradiční rodiny, nikdo nechce muže nutit do nošení ženského oblečení nebo dětem vtloukat do hlavy, aby se oslovovaly jako “to”. Jednou ze snah Istanbulské úmluvy je, abychom se kriticky a bez předsudků podívali na role muže a ženy ve společnosti a vedli dialog o tom, jestli některé stereotypy nejsou v důsledku kontraproduktivní nebo zbytečné.

Je jenom na nás, jak budeme přistupovat k tomuto (staro)novému tématu. V zemích západní či severní Evropy už se diskuse na této úrovni nějakou dobu vede, tabu se bourají a o stereotypech se mluví otevřeně. Společnost se tam očividně nijak nehroutí, jak prorokují někteří zarputilí ochránci tradičních hodnot. Výsledkem je spíše větší porozumění.

Právě takovou možnost nám Istanbulská úmluva dává. Kromě toho můžeme využít doporučení expertů, jak to dělat co nejlépe, a sdílet naši dobrou praxi dalším zemím. V symbolické rovině pak pošleme silnou zprávu do světa, že se chceme podílet na vymýcení zbytečného násilí a že nejsme zastydlá postkomunistická země, ale sebevědomý evropský stát. Proto podporuji co nejrychlejší ratifikaci Istanbulské úmluvy.

Dne 26. září proběhl odborný seminář pořádaný Úřadem vlády "Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácímu násilí: mýty a fakta" pod záštitou Radky Maxové (ANO), Aleny Gajdůškové (ČSSD) a mě. Kromě zákonodárců vystoupila i řada odborníků a zahraničních hostů. Cílem bylo představit proces přijímání, implementace a vytyčené cíle dokumentu, stejně jako vyvrátit nejrozšířenější mýty. Tak snad se okolo tohoto dokumentu bude alespoň na půdě Poslanecké Sněmovny diskutovat racionálně, bez argumentačních faulů a nepravd. Ale známe to, když není jiný program, tak si někteří lidé rádi postaví slaměného genderového nepřítele.

František Kopřiva