Sociální bydlení je nedílnou součástí politické reality v ČR. Důkazem je např. vládou schválený zákon o sociálním bydlení, který stanovuje základní parametry jak má sociální bydlení vypadat a kdo na něj má mít nárok. Sociální bydlení není jen otázkou „problémových“ spoluobčanů, ale týká se matek samoživitelek, mladých rodin nebo seniorů, kteří si nemohou dovolit hradit tržní nájemné, které je navíc v našem městě poměrně vysoké. Rada města se k agendě sociálního bydlení přihlásila již ve svém programovém prohlášení, a to lakonickým konstatováním: „Zpracujeme koncepci sociálního bydlení.“

Návrh této „koncepce“ zpracován byl. Koncepce však nebyla dopracována a v praxi se promítla pouze do rozšíření pravidel pro přidělování sociálních bytů Správou nemovitostí Olomouc. Něco se udělalo, ale koncepce neexistuje. Nevíme, kam se bytová politika města má ubírat, nevíme, jaké jsou priority ani cíle v dlouhodobějším horizontu. Pravidla neodpovídají na zásadní otázky: jak se bude s lidmi, kteří dostanou přidělený sociální byt dále pracovat? Jak budeme hlídat převis poptávky nad nabídkou? A hlavně, kdy do tohoto režimu město nějaké byty uvolní?

Dlouho se také nic nedělo ohledně přidělování sociálních bytů. Nedávno byl zkolaudován soukromý bytový dům s 12 byty v lokalitě Klášterní Hradisko, brzy má být vystavěn další dům s 19 byty. Do prvního z nich byli doporučeni první nájemníci právě podle pravidel SNO o přidělování sociálních bytů. Chybí však několik zásadních věcí. Byty nesplňují některé základní požadavky ohledně vybavení, nájemníci si budou muset sami montovat kuchyňskou linku, sporák apod. Hlavní problém spočívá v izolovaném přístupu. Jak se mají jednotlivci i rodiny se sociálními problémy integrovat, pokud bydlí v izolované lokalitě a jsou obklopeni lidmi s obdobnými problémy? Nevytváříme si tím na novou sociálně vyloučenou lokalitu?

Dle tvrzení rady (OL 2/2017) město vlastní více než 1500 bytů, což rozhodně není málo. Tyto byty by ale neměly přednostně sloužit těm, kdo dají vyšší odměnu ve formě daru, ale naopak těm, kteří nejsou na dnešním trhu s byty schopni obstát. Město nemá plnit funkci realitního agenta, ale samosprávy, která je schopna postarat se o ohrožené občany.

Situace se může změnit zpracováním řádné a odborně podložené Koncepce sociálního bydlení města Olomouce. Protože bydlení není luxus, ale základní lidská potřeba. Nemožnost jejího naplnění potom s sebou nese vážné důsledky jak pro člověka samotného, tak i pro jeho okolí.

Richard Kořínek, nezařazený zastupitel, člen SZ