Britské volby – poučení pro voliče

Pokud se někdo nemusel ve volbách příliš snažit, byl to britský lídr Strany práce (Labour Party) Keir Starmer. Za daných okolností by v britském volebním systému dovedl labouristy k vítězství asi i špalek dřeva. A koneckonců, známým faktem je, že o Starmerovi toho většina Britů moc neví. A pokud se podíváme na procentuální výsledky, vítězství Labour není příliš drtivé. 33,7 % se spíše podobá výsledkům, kdy Labour skončili druzí. Přesto při slabém výkonu ostatních stran, jejich vysoké vzájemné konkurenci a britském jednokolovém většinovém systému je to na mandáty historicky druhý nejlepší výsledek Labour. Proč tedy labouristé ostatní strany pokořili?

Klíčová byla politika do té doby vládnoucích konzervativců. Ti jako klasická pravice sledovali jediný cíl – co nejvíce ulehčit život nejbohatších vrstev, klidně i úkor většiny obyvatelstva a těch nejchudších. A u vlády se udrželi celých 14 let. Dokázali vyvést Británii z EU, čímž zkomplikovali přístup na evropské trhy, soužití v Severním Irsku a podvedli Skotsko, jehož voličům se jevilo, že hlasováním pro setrvání v britském státě hlasují pro setrvání v EU, ale opak byl pravdou. V někdejší velmoci se začalo bortit vše – kromě tradičně slabého britského zdravotnictví se začaly přetížením hroutit i další veřejné služby a pro méně bohatou část obyvatelstva narostly životní náklady v poměru k příjmům:

1. Narostla závislost na potravinových bankách
2. Komickou vložkou předvolebního období bylo (ono jich bylo více, ale to by bylo na delší rozbory), když si konzervativní premiér Sunak střihl Okamuru a snažil se hrát migranta (sám je pakistánského původu), který z Británie vyžene migranty.

Je pochopitelné, že se mu nic takového nepodařilo, povedlo se mu maximálně vylepšit rozpočet Rwandy, do které chtěl migranty posílat. Různí Okamurové vám budou vykládat různé hovadiny, ale migrace prostě žádné rychlé a dobré řešení nemá, i kdyby říkali milionkrát něco jiného. Předcházet se dá leda budoucí migraci, kombinací rozvojové pomoci, ekologické politiky a tlaku na vedoucí představitele států, které dělají tak nesnesitelnou politiku, že jejich obyvatelé raději zdrhají rychle pryč.

Co je podivuhodné je to, že si blížící se katastrofu neuvědomili britští voliči dříve, neposlali konzervativce ke všem čertům dávno a nechali je dovládnout až do tristního vyvrcholení situace. Snad za to mohlo podkopávání socialistického lídra Corbyna od pravého křídla Labour Party. Poučení pro voliče v ČR – pravici je dobré nenechat vládnout příliš dlouho, jinak to může skončit absolutní katastrofou, a to i v kdysi nejmocnější zemi světa.

Sluší se ještě zmínit výsledek v Severním Irsku. Tam svoji dominanci potvrdila radikálně levicová Sinn Fein. V britské a irské politické kultuře této straně není ostentativně vyčítána její problematická minulost.