Většinou je stížnost podávána proti rozhodnutí, když je soudní řízení ukončeno a případný výrok, že byl porušen zákon, je skutečně bez vlivu na kauzu. V kauze Rath však Bradáčová a ji oddaná skupinka na Vrchním státním zastupitelství předpokládá, že pokud Nejvyšší soud vyhoví stížnosti, mohl by Krajský soud v Praze odmítnout v dalším řízení být vázán názorem odvolacího Vrchního soudu v Praze.

Stížnost pro porušení zákona narušuje rovnost zbraní, právní jistotu pravomocných rozhodnutí a férovost trestního řízení, jelikož tímto prostředkem disponuje jen stát (ministr spravedlnosti), nikoliv obžalovaný, což je rozdíl od dovolání. Toto si dokonce uvědomoval i totalitní režim před rokem 1989. Proto, pokud Nejvyšší soud dospěl k tomu, že rozhodnutí je nezákonné a je v neprospěch obžalovaného, mohl je zrušit kdykoliv, což platí i dnes. Pokud však bylo rozhodnutí nezákonné, ale prospělo obžalovanému, byly krátké lhůty v měsících na napadnutí daného rozhodnutí ministrem i jeho zrušení Nejvyšším soudem. Jinak mohl být výrok jen akademický bez vlivu na nezákonné rozhodnutí. I tuto omezenou možnost rušit pravomocné rozhodnutí, když byl zákon porušen ve prospěch obžalovaného, prohlásil Ústavní soud roku 2001 za neústavní. Pokud by formálně akademická stížnost pro porušení zákona v neprospěch obžalovaného Ratha měla mít pro něho negativní dopad na jeho řízení, bude to neústavní.

Obhajoba podala ministrovi spravedlnosti vlastní podnět na podání stížnosti ve prospěch Ratha. Pakliže ji ministr vyhoví a stížnost pro porušení zákona podá i ve prospěch Davida Ratha, bude muset skousnout hořkou pilulku, protože jinak nadbíhá moci vrchní státní zástupkyně Bradáčové. Pokud však podněty obhajoby neakceptuje, prokáže se, že stížnost má v rukou stát a z pohledu ochrany práv lidí před státní mocí je jedno, zda konkrétním procesním prostředkem disponuje státní zastupitelství nebo ministr. Stát je jeden subjekt. Ministr se ukáže jako prodloužená ruka vrchní státní zástupkyně Bradáčové, zatímco obžalovaný si podání stížnosti ve svůj prospěch vymoci nemůže. Tento tah obhajoby je prozíravý z hlediska možného napadnutí věci u Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva.

Problém Nejvyššího soudu

K dané věci se bude muset postavit i Nejvyšší soud, neboť stížnost je podávána s cílem vrátit do hry odposlechy, které označil odvolací Vrchní soud za nezákonné. Tedy, že důsledkem stížnosti má být vytunelování akademického charakteru stížnosti podané v neprospěch obžalovaného. Takový důsledek lze vyloučit, pokud Nejvyšší soud rozhodne až po skončení trestního řízení. Je možné, že pro vyloučení faktického dopadu na probíhající řízení obhajoba navrhne přerušení řízení o stížnosti u Nejvyššího soudu po dobu řešení trestní věci Davida Ratha u Krajského soudu v Praze, aby byl důsledně zachován jen akademický charakter výroku Nejvyššího soudu.