Adam Vojtěch reaguje na to, že podstatná část obyvatel nepodlehla kovidistickému strašení a odmítá se podílet na vyvádění veřejných peněz ve prospěch výrobců testů a vakcín. Vojtěch se bojí, že to dopadne s vakcínami jako v případě vakcín a léků proti prasečí chřipce. Že je stát nakoupí a pak zaplatí jejich likvidaci, jelikož o ně nebude zájem. Lidé vidí, že čínská chřipka je i v zemích, které byly dávány za vzor vysoké míry očkování populace – Británie a Izrael. Oprávněně se ptají, kde je údajná zázračnost očkování? Kde je ta tečka za koronavirem? Vojtěch nechápe, že dešti a větru neporučí a koronavirus v populaci zůstane stejně jako řada jiných typů chřipek a virových onemocnění. Vojtěch klesá na úroveň ministra Petra Arenbergera, který vydával zákazy a příkazy, aniž mu to právo dovolovalo.

Zákon neupravuje kontrolu hostů hospodskými

Zatím jsme demokratický právní stát a platí, že každý může činit to, co mu zákon nezakazuje, a veřejná moc může jen to, co ji zákon dovoluje. Jsou případy, kdy zákon skutečně dovoluje podnikatelům evidovat a kontrolovat zákazníky. Je tomu tak při výkupu šrotu podle zákona o odpadech nebo při návštěvě kasin podle zákona o hazardních hrách. Ovšem vždy to upravuje zákon. I v hospodách je možné odmítnout zákazníka mladšího 18 let, pokud chce pivo, anebo se tento v pochybnostech musí prokázat dokladem obsahující údaj o věku, protože zákon zakazuje prodej alkoholických nápojů mladším 18 let.

Žádný zákon však hospodským nedovoluje, aby kontrolovali, zda jsou zdraví hosté očkovaní na čínskou či běžnou chřipku, černý kašel či jinou infekční chorobu. Je s podivem, že až za čínské chřipky ministr zdravotnictví požaduje takovou kontrolu, když při jiných podstatně nakažlivějších a vážnějších chorobách tak nečinil. I když je u nás již v dětství řada očkování na různé infekce, do moravské či české hospody může zajít cizinec, který takové očkování nemá. Ani on nemůže být z podniku vyhozen, pokud je zdravý, a žádného hospodského nikdy nenapadlo u něj kontrolovat očkování.

Hrazení testů

Testy jsou buď nutným zdravotnickým úkonem, pak musí být hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Anebo jsou zbytné, nejde o nutný zdravotnický úkon, a pak mohou být hrazeny lidmi na základě dobrovolnosti jako například očkování na běžnou chřipku či encefalitidu. Ministr Vojtěch tím, že hovoří o hrazení testů, přiznává, že testování zdravých lidí není úkon v rámci zákonného veřejného zdravotního pojištění. Pak však tato skutečnost platila od samého počátku a náklady vynaložené na tuto činnost ze zdravotního pojištění byly vynaloženy nedůvodně. To je přiznání chyby v řádu mnoha miliard.

V Brně se staví nová koncertní hala. Má stát asi 1,5 miliardy korun. Jsou obavy, zda na to budou peníze. Ministerstvem zdravotnictví nařízené testování zdravých lidí ve firmách a školách přišlo každý měsíc na 2 miliardy korun. Kolik koncertních a sportovních hal za to mohlo být? A kteří majitelé výrobců a prodejců testů si za to postaví haly soukromé a kde? A bude za to někdo hnán k odpovědnosti?

Dobrovolně povinně jako za totality

A už je to tady zase. I do roku 1989 se do prvomájového průvodu chodilo „dobrovolně", ale běda, když někdo nedošel. Ani volební povinnost nebyla, ale běda, když někdo dobrovolně nedošel. Tak i dnes je očkování „dobrovolné“, ale běda když si jej lidé nenechají dát. Ministr zdravotnictví jim to spočítá. Přece nemůže být za vola a vyhazovat nakoupené vakcíny. Nebuďme ani my za voly a projevme to u voleb.

Převzato z profilu.