Dle zákona o střetu zájmů mají ředitelé právnických osob zřízených zákonem podávat oznámení o majetku, činnostech a příjmech. Ovšem ředitelé České televize, rozhlasu a ČTK tak svorně nečiní. Účel zákona o střetu zájmů je zvýšit průhlednost a veřejnou kontrolu nad tím, jak jednají lidé rozhodující o jiných lidech a nakládající s veřejnými penězi. Je ostudou, když šéfové nejvýznamnější médií, jež mají mocenský vliv a velký rozpočet, který je v případě televize v miliardách, neplní povinnost, kterou mají ředitelé mnohem menších krajských muzeí či divadel. Je to papalášská arogance.

Ministr zdravotnictví Petr Arenberger byl kritizován, když zřejmě jako ředitel fakultní nemocnice neuvedl v oznámeních podle zákona o střetu zájmů řádně své majetkové poměry. Jak však věřit kritice ze strany České televize, rozhlasu a ČTK, když jejich šéfové tato oznámení nepodávají?

Zákon o střetu zájmů dopadá na všechny šéfy právnických osoby zřízených zákonem – např. na rektory veřejných vysokých škol. Česká televize, rozhlas a ČTK nemají výjimku. Výmluva typu, že snad tito ředitelé nevěděli, komu a jak oznámení podávat, je neobhajitelná. Šéfové veřejných institucí mají hledat cestu k naplnění zákonů a ne jejich ignorování. Pakliže tyto veřejné instituce ignorují zákon, vypovídá to o neloajálním vztahu ke státu a právu. Bylo povinností České televize, rozhlasu a ČTK uvést všechny osoby do příslušného registru těchto oznámení spravovaného Ministerstvem spravedlnosti, nemusí to být jen generální ředitelé. Šéfové nemohou jednat proti zájmům jimi řízených organizací.