Dle zákona o střetu zájmů mají ředitelé právnických osob zřízených zákonem podávat oznámení o majetku, činnostech a příjmech. Ovšem ředitelé České televize, rozhlasu a ČTK tak svorně nečiní. Účel zákona o střetu zájmů je zvýšit průhlednost a veřejnou kontrolu nad tím, jak jednají lidé rozhodující o jiných lidech a nakládající s veřejnými penězi. Je ostudou, když šéfové nejvýznamnější médií, jež mají mocenský vliv a velký rozpočet, který je v případě televize v miliardách, neplní povinnost, kterou mají ředitelé mnohem menších krajských muzeí či divadel. Je to papalášská arogance.

Ministr zdravotnictví Petr Arenberger byl kritizován, když zřejmě jako ředitel fakultní nemocnice neuvedl v oznámeních podle zákona o střetu zájmů řádně své majetkové poměry. Jak však věřit kritice ze strany České televize, rozhlasu a ČTK, když jejich šéfové tato oznámení nepodávají?

Zákon o střetu zájmů dopadá na všechny šéfy právnických osoby zřízených zákonem – např. na rektory veřejných vysokých škol. Česká televize, rozhlas a ČTK nemají výjimku. Výmluva typu, že snad tito ředitelé nevěděli, komu a jak oznámení podávat, je neobhajitelná. Šéfové veřejných institucí mají hledat cestu k naplnění zákonů a ne jejich ignorování. Pakliže tyto veřejné instituce ignorují zákon, vypovídá to o neloajálním vztahu ke státu a právu. Bylo povinností České televize, rozhlasu a ČTK uvést všechny osoby do příslušného registru těchto oznámení spravovaného Ministerstvem spravedlnosti, nemusí to být jen generální ředitelé. Šéfové nemohou jednat proti zájmům jimi řízených organizací.

Je zde však chyba nejen samotných generálních ředitelů, ale i rad České televize, rozhlasu a ČTK. Tyto rady volí Poslanecká sněmovna jako nástroj veřejné kontroly. Rady jmenují generální ředitele. Bylo jejich povinností reagovat na to, že generální ředitel nepodává oznámení podle zákona o střetu zájmů a iniciativně vyjasnit plnění této zákonné povinnosti vedoucími pracovníky veřejnoprávních médií.

(převzato z Profilu)