Proto podporovala akce, které vedly k vzájemnému oslabení významných států na kontinentě. Příkladem je válka o dědictví španělské, kdy podporovala nejdříve Habsburky a jejich kandidáta na španělského krále Karla III., ale když tento nečekaně jako Karel VI. zdědil císařský, český i uherský trůn po svém zemřelém bratru Josefu I., Anglie jej rychle opustila, protože nechtěla sjednocení španělského a rakouského impéria.

Výronem této britské politiky byla i nechuť britské premiérky Margaret Thatcherové ke sjednocení Německa. V britském zájmu po sjednocení Německa v roce 1871 bylo vždy tuto hlavní evropskou kontinentální mocnost oslabit. Proto Británie nebyla nadšena ze znovusjednocení roku 1990. Britským nástrojem pro oslabení evropských kontinentálních mocností byl vzájemný německo-ruský konflikt, který by obě kontinentální mocnosti zaměstnal, vyčerpal a vedl k tomu, že Britové budou mít klid pro budování svého impéria.

Na historické zkušenosti musíme pamatovat, pokud získáváme informace o britském vlivu na rusko-ukrajinskou válku. Britský premiér Boris Johnson v roce 2022 zamezil dosažení příměří v rámci mírových jednání v Istanbulu v roce 2022. Byla to Británie, která podporovala vojenský nevýhodné akce ukrajinské armády jako je výsadek na levém břehu Dněpru u Krynky, který po 9 měsících skončil stažením po velkých ukrajinských ztrátách.

Rusko-ukrajinská válka oslabuje Rusko a Ukrajinu, o které se snad při zběžném pohledu na velikost jejího území v roce 1991 i počet asi 50 milionů obyvatel mohlo zdát, že jde o novou evropskou mocnost. Tato představa díky vládě oligarchů na Ukrajině vzala za své a poválečná Ukrajina bude hospodářský poškozena a lidsky oslabena, protože významná část utečenců se nevrátí. Odhad počtu obyvatel na území ovládané vládou v Kyjevě je asi 30 milionů.

Významným výsledkem války je oslabení Německa, jehož podniky se pod politickým tlakem stáhly z Ruska. Německo omezilo výhodný odběr levných ruských surovin a tím omezilo úspěšnost svého průmyslu. To, že si nechalo od Ukrajinců zničit plynovody Severní proud 1 a 2 bez odpovídající mocenské reakce, dokresluje slabost Německa.

Británie z pohledu své tradiční politiky rozeštvávání evropských mocností vede politiku, která dosáhla cíle. Navíc se Francie díky politice prezidenta Emmanuela Macrona oslabila sama. Těžko hledat období, kdy by kontinentální evropské mocnosti byly tak slabé.

Neodsuzujme britskou politiku, protože britským politikům nejde o zájmy lidí a států na kontinentě, ale o zájmy britské. Je lépe být silný mezi rozhádanými, oslabenými sousedy, než čelit stejně silnému konkurentovi. Nelze očekávat, že naše zájmy ochrání britští politici. Naše zájmy musí chránit naši politici. Pokud toho nejsou schopni, tak je neochrání nikdo.