V rozhovoru uvedl na podporu zrušení práva veta: „Pokud se budeme schovávat za to, že si potřebujeme symbolicky zachovat zdání státní suverenity, a prosazovat do společných ujednání zdání vlastní banální proklamace, nesmíme se divit, že se brzy ocitneme na smetišti dějin.“ Künne jasně řekl, že státy EU nejsou svrchované a lpění na již omezeném právu veta je jen lpěním na zdání státní suverenity. Ovšem naše Ústava uvádí, že jsme svrchovaný stát.

Má pravdu německý velvyslanec, jenž považuje členské státy EU za vazalské státy? S tímto názorem není osamocen. Obdobně přehlíživě se k ústavním vyjádřením svrchovanosti členských států zachoval současný předseda Soudního dvora Evropské unie Belgičan Koen Lenaerts, který již v roce 1990 v rámci tehdejšího Evropského společenství uvedl: „Jednoduše zde není žádný zbytek suverenity, který by mohly členské státy uplatnit proti Společenství.“

Pokud má však pravdu Künne, naše Ústava lže. A s ní lžou i učebnice ústavního práva, jež označují ustanovení o státní svrchovanosti za platnou součást ústavního práva. Jen by se mělo říci, za jaké vlády a jakým aktem jsme přestali být svrchovaným státem. Jak je možné, že se to občanům neřeklo?

Německý velvyslanec hájil soudobou německou zahraničněpolitickou doktrínu, která mocenskou dominanci v Evropě nebuduje na existenci pouhé německé říše, ale na německo-francouzském spolupanství nad Evropou. Bez tohoto tandemu se v Evropské unii nic neprosadí, a co nechtějí, zablokují i bez práva veta. Ale potřebují se zbavit ještě práva veta jako poslední překážky přeměny menších členských států Evropské unie ve vazalské protektoráty.

Boj o právo veta je bojem o politické chápání Evropy. Malé státy ještě neprohrály, zatím si svou svrchovanost dokáží zachovat, jak to dokazuje Maďarsko, Polsko a nově i Slovensko. Ještě nejde jen o zdání suverenity, jak tvrdí německý velvyslanec, protože kdyby skutečně už suverenita členských států byla jen zdáním, pak by Německo neusilovalo o zrušení práva veta. Protože právo veta je funkční a účinné v odporu proti německo-francouzské mocenské dvojici, proto jej chce Německo zrušit.

Zarážející je nulová reakce Fialovy vlády. Velvyslanec cizí země o suverenitě státu, v němž působí, pronese veřejně a s plnou váhou své funkce, že hostitelský stát má jen pouhé zdání suverenity. Ani američtí velvyslanci takové výroky veřejně nepronášeli v době vrcholného panství USA v banánových středoamerických republikách, i když si to mysleli. Německý velvyslanec popřel naši ústavu, za to by od prezidenta a vlády suverénního státu měl být ostře pokárán. Možná však náš prezident i vláda nemají nic proti tomu, že už v očích cizích velvyslanců nejsme považováni za suverénní stát. To by se za jejich předchůdců nestalo.