Důvod žaloby je rozhodnutí polského Ústavního tribunálu, že přisvojí-li si orgány Evropské unie pravomoci, jež na ně Polsko nepřeneslo mezinárodní smlouvou, a pokud se bruselské směrnice a nařízení povyšují nad polskou ústavou, jsou v rozporu s ústavou Polska – nejvyšším aktem práva na území Polska.

Je-li stát svrchovaným státem, nemůže svou ústavu podrobit cizí moci. Polský Ústavní tribunál nemohl dát jinou odpověď na otázku, co je víc, zda evropské směrnice nebo polská ústava. Svrchovanost na jednom území může být jen jedna. Buď je Polsko svrchovaným státem i po jeho vstupu do Evropské unie a má prim jeho ústava, nebo je závislým územím, kde mají prim evropské směrnice a nařízení.

Evropská komise využívá všech prostředků, aby prosadila dominanci práva Evropské unie i své moci vůči polské ústavě. Připomíná to Brežněvovu doktrínu o omezené suverenitě socialistických států, která ospravedlňovala zasahování. Jde o dvojí metr vůči západním a východním členům Evropské unie.

Prioritu vlastní ústavy nad evropským právem konstatoval i německý Ústavní soud. Naposledy se postavil v roce 2020 proti nákupu evropských dluhopisů německou Spolkovou bankou s tím, že o tom může rozhodnout jen německý Spolkový sněm, přestože Soudní dvůr EU prohlásil, že rozhodnout o tom přísluší Evropské centrální bance. Německý Ústavní soud se vzepřel evropskému právu a nadřadil ochranu německé ekonomiky, což je podstatná část svrchovanosti každého státu. Brusel kolem toho chodil po špičkách. Když něco řeknou Němci, je to v Bruselu posuzováno jinak, než když to řeknou Poláci. Nakonec Spolkový sněm s těmito nákupy souhlasil.