Silné postavení prezidenta při jmenování vedení ČNB vzniklo proti vůli premiéra Miloše Zemana, který prohrál boj o podíl vlády na tomto aktu s prezidentem Václavem Havlem. Roku 2000 premiér Zeman nesouhlasil, že prezident Havel jmenoval guvernérem Zdeňka Tůmu bez spolupodpisu premiéra. Ústava určuje, že bez spolupodpisu je jmenování členů Bankovní rady. O jmenování guvernéra a viceguvernérů mlčí. Vláda tvrdila, že ke jmenování guvernéra je třeba dvou jmenovacích dekretů prezidenta – jeden na člena Bankovní rady bez spolupodpisu premiéra a druhý na guvernéra se spolupodpisem. Dle Václava Havla stačil jeden dekret na člena Bankovní rady bez spolupodpisu premiéra, kdy pozice guvernéra byla uvedena jako doplněk funkce člena Bankovní rady. Premiér Zeman proti prezidentu Havlovi zahájil u Ústavního soudu kompetenční spor.

Navíc Zemanova vláda ve spolupráci s ODS prosadila změnu zákona o ČNB, kde vázala prezidentovo právo jmenovat členy Bankovní rady na předchozí návrh vlády. Proti tomu podal návrh na zrušení zákona Ústavnímu soudu prezident Václav Havel, jenž od počátku chápal moc Ústavního soudu a dle toho vybral soudce. Václav Havel veškeré spory u Ústavního soudu vyhrál, zatímco jeho nástupci nikoli.

I ve sporu o ČNB dal Ústavní soud za pravdu prezidentovi, když zrušil podmíněnost prezidentova práva jmenovat členy Bankovní rady návrhem vlády, neboť obyčejný zákon nemůže omezit ústavní pravomoc prezidenta, která nepodléhá spolupodpisu premiéra. V případě absence spolupodpisu předsedy vlády na jmenování guvernéra se Ústavní soud opřel o ústavní zvyklost s tím, že se tak stalo již roku 1998 a premiér proti tomu nic nenamítal.

Tehdy Miloš Zeman boj s Václavem Havlem prohrál. Ale prohra mu umožnila jako prezidentovi nebavit se s vládou o jmenování Bankovní rady. Neptal se ani premiéra Bohuslava Sobotky, když v roce 2016 jmenoval guvernéra Jiřího Rusnoka. Miloš Zeman využívá prezidentských pravomocí obdobně jako Václav Havel.

Převzato z profilu politika.