Základní smysl státu jako mocenské organizace lidí na určitém území, je napomáhat, aby jeho občané žili spokojeně. Jaká činnost státu naplňuje tento cíl, je otázkou politického střetu a v demokratickém státě ji určují občané tím, že dají hlas té či oné politické straně, která pak naplňuje svůj program. Když se občané spletou, mohou to v příštích volbách napravit.

Pro občana je určující, jak se žije u něj obci a v jeho zemi a jakou má představu, co s tím ta či ona strana udělá. Pro našeho občana na Moravě, ve Slezsku či v Čechách není určující to, jak se žije na Aljašce, v Nigerii nebo Brabantu. To je věcí tamních občanů a jejich politiků.

Z priority našeho občana vyplývá přednost vnitřních zájmů a politiky před zájmy zahraničními. Zahraniční politika je ve svrchovaném státě závislá na politice vnitřní. Pokud se zahraniční priority státu odtrhnou od vnitřní politiky, což se stává pod mocenským vlivem z vnějšku, je to známka toho, že stát není suverénní a v zahraniční politice nepodléhá domácím zájmům, ale zájmům cizí mocnosti, tedy vlastně vnitřním zájmům této cizí mocnosti. Neboť mocnost si nenechá obsah své zahraniční politiky vnucovat, ale jde o projev jejich domácích zájmů, prosazovaný za státními hranicemi. Může to být zájem na podpoře domácí výroby nucením podřízených spojenců k výdajům a nákupům zbraní, surovin i jiného zboží přednostně od dominantní mocnosti, přestože je na světovém trhu lze koupit levněji.

Pokud naše zahraniční politika nemá být politikou vazalskou, podřízenou jiným zájmům, musí v zahraničí realizovat naše domácí zájmy. Hlavním domácím zájmem je zastavit růst inflace, která likviduje úspory lidí. Zarazit růst drahoty vyvolané růstem cen energií a paliv, které se promítají do růstu cen všeho. Proto v zahraniční politice má být primární nakupovat plyn a ropu na světovém trhu nejlevnější, odstoupit od nesmyslné politiky zeleného údělu, na základě kterého jsou uměle zdražovány tradiční zdroje energie a paliv, a zbrzdit inflaci zrušením plánovaných zahraničních nákupů zbraní za obrovské peníze, které naopak máme věnovat na splácení našeho státního dluhu.

Příkladem je rok 1947, kdy nejprve československá vláda rozhodla o přijetí Marshallova plánu, protože naplňoval vnitrostátní prioritu – obnovu válkou narušeného hospodářství. Ovšem po zásahu z Moskvy plán odmítla, čímž projevila své vazalské postavení v zahraniční politice.

Svrchovanou zahraniční politiku odpovídající domácím zájmům je politika Maďarska, které ji provádí s cílem zajistit potřebné a co nejlevnější dodávky zemního plynu pro maďarské obyvatelstvo. Je právem Maďarska být neutrální ve válce, která se netýká napadení členského státu NATO. Válečná neutralita není v rozporu ani s právem Evropské unie.

Občané se mohou v zářijových volbách vyslovit, zda vláda jedná rozumně a v jejich zájmu. Volby se mohou stát referendem o politice vlády Petra Fialy.